Ing. Iva Aiesh - duchovní poradce

Vstupte do světa vnitřního klidu a poznání


Budu Vaší průvodkyní na cestě sebepoznání – pomocí výkladů karet, koučinku, mentoringu, energetického restartu duše a srdce

S láskou

Iva Aiesh

Můj příběh a cesta k pomoci druhým

„Mám ještě čekat?“ „Dokážu začít znovu?“ „Proč se mi to stále opakuje?“ Za podobnými otázkami bývá mnohem víc než zvědavost na budoucnost. Může v nich být dlouhé trápení, láska, kterou nechcete ztratit, strach z rozhodnutí nebo přání konečně se ve svém životě vyznat. Jmenuji se Iva Aiesh a věnuji se výkladům karet, výživovému, životnímu poradenství a energetické práci. Když se na mě obrátíte, zajímá mě především Váš příběh. Co právě prožíváte, co Vám bere sílu a v čem hledáte podporu. Vím z vlastní zkušenosti, že někdy potřebujeme čas, než dokážeme své pocity vůbec pojmenovat, a že ani rozhodnutí, které okolí považuje za samozřejmé, nemusí být pro nás samotné jednoduché.

Moje cesta k této práci začala dávno předtím, než jsem si založila první webové stránky nebo živnost. Vedla přes dětskou zvědavost, rodinné prostředí, ztrátu mladšího bratra, zkušenosti ze dvou manželství i zaměstnání, ve kterém jsem postupně přestávala nacházet spokojenost. Některé události jsem pochopila až s odstupem, jiné ve mně zůstávají citlivé dodnes. Právě ony ovlivnily způsob, jakým naslouchám druhým. Naučily mě neposuzovat člověka jen podle jeho současného rozhodnutí a nevytvářet si představu o celém životě z několika vět. Každý přicházíme s vlastní minulostí, možnostmi a obavami. A každý potřebujeme trochu jiný druh podpory.

 

„Vezmi si kyvadlo.“ Doporučení, ke kterému jsem postupně dorostla

Vyrůstala jsem v rodině, kde měla duchovní témata své přirozené místo. Tatínek se věnoval bioenergiím, lidovému léčitelství, práci s virgulí a kyvadlem. Maminka se zajímala o přírodní přístupy a kameny. Jako dítě jsem toto prostředí pozorovala a vstřebávala, aniž bych si uvědomovala, jak se mi jednou některé vzpomínky propojí s vlastní prací. Tatínka jsem občas doprovázela na přednášky a při jedné z nich jsem zažila setkání, které si pamatuji dodnes. Mohlo mi být devět nebo deset let, přesný věk už si nevybavuji. Jeden z přednášejících, starší pán, mi řekl, že ve mně vidí dar a že bych si měla vzít kyvadlo a začít s ním pracovat.

Jeho slovům jsem rozuměla. Byla jsem však ještě dítě a neměla jsem životní zkušenosti ani jasno v tom, na co a jak se při práci s kyvadlem ptát. Tehdy jsem proto tomuto doporučení nepřikládala takový význam. Tatínek ale jeho názor potvrdil a vzpomínka ve mně zůstala. Dnes ji vnímám jako jeden z prvních podnětů svého zájmu. K vlastnímu způsobu práce jsem musela postupně dojít, získat zkušenosti a poznat také něco ze života. Samotná zvědavost byla začátkem, ale teprve další roky jí daly směr a obsah.

 

Karty mě nejprve přitahovaly svou tajemností

Přibližně v podobném věku mi teta vyložila mariášové karty. Sama si je vykládala spíše pro zábavu, ve mně však probudila velký zájem. Přitahovalo mě, že by obrázky na stole mohly mít vlastní význam a společně vyprávět příběh. Přála jsem si vědět, co se stane, a rozumět tomu, jak se v kartách vyznat. S bratrem jsme si je později zkoušeli vykládat a já postupně objevovala také další oblasti. Četla jsem knihy z tatínkovy knihovny, zajímala se o astrologii, meditace a Silvovu metodu. Byla v tom touha poznávat, zkoušet a hledat odpovědi.

Tehdy jsem ještě nepřemýšlela o tom, že bych se této oblasti jednou mohla věnovat profesně. Patřila k mým zájmům a přirozeně se prolínala s prostředím, ve kterém jsem vyrůstala. Vzpomínám si i na chvíle, kdy jsem sedávala u tatínka a pozorovala jeho setkávání s lidmi. Zůstala ve mně atmosféra osobního zájmu a přátelského kontaktu. Dnes si uvědomuji, jak důležitá je i pro mě. Člověk může přicházet s vážnou starostí, a přesto nemusí být celé setkání strohé a těžké. Blízký je mi přirozený rozhovor, lidskost a někdy i humor, který pomůže trochu se nadechnout.

 

Vzpomínky na dědečka, kterého jsem za života nepoznala

Až v pozdějším věku jsem se začala vracet také k jedné výrazné vzpomínce z dětství. Náš dědeček, tatínkův otec, zemřel přibližně tři roky před mým narozením, takže jsem ho za jeho života nemohla poznat. Přesto si vybavuji setkání, které dnes chápu jako duchovní zkušenost spojenou právě s ním. Bylo mi možná šest let, ještě před narozením mladšího bratra. Stála jsem u okna v našem obývacím pokoji a přede mnou byl starší pán. Tehdy jsem si neuvědomovala, kdo to je. Pamatuji si především, jak jsem se styděla, když ke mně mluvil, a jak pozorně jsem ho poslouchala. Říkal mi, jak se mám starat o tatínka, a já mu slíbila, že jeho přání splním.

Jako dítě jsem nemohla vědět, co naši rodinu v dalších letech potká. Rodiče se rozvedli až v mé dospělosti a já tehdy neměla důvod přemýšlet o tom, že se něco zásadního v naší rodině odehraje. Přesto mi tento okamžik zůstal v paměti. Vyslechla jsem toho pána, přislíbila mu, že se o tatínka budu starat, a potom se podívala z okna. Když jsem se obrátila zpátky, už tam nebyl. Až s odstupem let jsem si tuto vzpomínku začala spojovat s dědečkem a hledat její osobní význam v událostech, které přišly později.

Podobný zážitek měl podle svého tehdejšího vyprávění také můj mladší bratr. Byly mu asi tři roky, když jednoho večera uviděl na chodbě pána, který se na něj usmíval a něco mu říkal. Když ho popsal, jeho popis odpovídal našemu dědečkovi. Také bratr se narodil dlouho po jeho smrti a nemohl ho osobně znát a jeho fotky jsme doma vystavené neměli. V naší rodině tak zůstaly dvě vzpomínky na setkání s člověkem, kterého jsme ani jeden za života nepoznali. Dnes je vnímám jako součást svého duchovního příběhu, přestože každou z nich znám jinak — svou z vlastní paměti a bratrovu z jeho vyprávění.

K bratrově vzpomínce jsem se v myšlenkách vracela i po jeho onemocnění. Podle toho, co si pamatuji z tehdejších rozhovorů s lékaři, nám bylo řečeno, že počátky nemoci mohly sahat přibližně do jeho tří let. Někteří známí nám říkali, možná pro naše uklidnění, že si ho dědeček tehdy přišel prohlédnout, aby se pak nebál a z mého dnešního úhlu pohledu mohl být jeho duchovním průvodcem na další cestě.

 

Bratrova nemoc a zkušenost, kterou bych si nevybrala

V roce 2002 mi zemřel mladší bratr na lymfoblastickou leukémii. Bylo mu dvanáct let. Jeho nemocí prošla celá naše rodina. Vedle léčby jsme hledali další možnosti podpory, žádali o pomoc a zkoušeli různé přístupy. Přáli jsme si, aby existovalo něco, co jeho stav změní. Přesto se ho nepodařilo zachránit. Bylo to největší trauma mého života. Poznala jsem bezmoc, kdy někoho nesmírně milujete, snažíte se, hledáte a doufáte, ale nedokážete změnit to, co se děje.

Když se k tomuto období vracím, vybavují se mi také okamžiky, kterým jsem tehdy nerozuměla. Ještě před prvními projevy bratrovy nemoci jsem měla sny, jejichž některé detaily jsem později poznávala ve skutečných událostech. Zpočátku jsem jim nevěnovala zvláštní pozornost. Když však bratra odváželi do nemocnice a přicházely další chvíle spojené s jeho onemocněním, obrazy ze snů se mi začaly vracet. Měla jsem silný pocit, že už jsem určité situace viděla a že vím, co bude následovat. Nechtěla jsem si ale připustit, že by se mohlo stát i to, čeho jsem se nejvíce bála. Stále jsem doufala, že všechno dopadne jinak. Dnes tuto zkušenost vnímám jako součást svého duchovního příběhu, přestože nemohu s jistotou říct, co sny znamenaly. Samy o sobě mi nedávaly možnost bratra zachránit a to, že jsem jim dříve nepřikládala význam, neznamená, že jsem něco zanedbala.

V paměti mi zůstal také rozhovor přibližně tři měsíce předtím, než se jeho nemoc začala projevovat. Bratrovi bylo jedenáct let, když se mě zeptal, jestli za ním budu chodit na hřbitov a starat se o jeho hrob. Mluvil o tom, jaké by to bylo na hřbitově ležet, a o pocitech, které si s tím spojoval. Nechápala jsem, proč o něčem takovém přemýšlí. O jeho nemoci jsme ještě nevěděli a jeho slova mi připadala jako černý humor. Přesto jsem mu slíbila, že se o jeho hrob budu starat. Tehdy jsem netušila, jak bolestný a osobní význam pro mě tento slib později získá. Když dnes vzpomínám na jeho krátký život, mám pocit, že během něj stihl neobyčejně mnoho — jako by do něj vměstnal to, na co jiní potřebují podstatně více času. Ze svého duchovního pohledu někdy přemýšlím, zda mohl něco tušit nebo zda se jeho duše určitým způsobem připravovala na odchod. Odpověď neznám, ale jeho slova ve mně zůstala.

Po bratrově smrti jsem se odvrátila od esoterických metod, které se zabývají předpovídáním budoucnosti. To, co mě dříve přitahovalo, ustoupilo bolesti a otázkám, na které jsem neměla odpověď. Zároveň jsem se s jeho odchodem nedokázala smířit. Toužila jsem ho alespoň ještě jednou vidět, slyšet a cítit jeho blízkost. Právě tato touha mě krátce po jeho smrti přivedla k různým rituálům a intenzivní duchovní práci. V tomto období jsem za bílého dne v našem pokoji prožila setkání, které jsem vnímala jako kontakt s jeho duší. Viděla jsem ho před sebou zřetelně, včetně oblečení, přestože jsem nevěděla, co měl na sobě při posledním rozloučení. Vnímala jsem jeho ruce na své tváři a slyšela, jak ke mně mluví. Když jsem svůj zážitek popsala rodičům, potvrdili mi, že popis oblečení odpovídal.

Pro mě osobně to byla hluboká a nezapomenutelná zkušenost. V návaznosti na tehdejší rituály a duchovní práci jsem začala vnímat přítomnosti a jemné podněty, které si ve svém duchovním pojetí vykládám jako kontakt s diskarnáty — dušemi zemřelých bez fyzického těla — a dalšími entitami. Toto období vnímám jako začátek své zvýšené senzitivity. Potřebovala jsem však čas, abych se ve vlastních prožitcích zorientovala, a dlouho jsem některé z nich potlačovala. Svou cestu jsem hledala postupně, spolu s tím, jak jsem se učila žít se ztrátou bratra. Jeho odchod zůstává citlivou součástí mého příběhu a jednou ze zkušeností, které ovlivnily můj přístup k lidem procházejícím těžkým obdobím.

 

Co mi ztráta bratra přinesla do práce s lidmi

Bratrovu smrt nevnímám jako něco, co se muselo stát, abych našla své poslání. Byla to bolestná ztráta, kterou bych si nikdy nepřála. Postupně jsem ale našla sílu pokračovat a také přání být oporou lidem, kteří procházejí těžkým obdobím. Vím, jaké je chtít odpověď, kterou nikdo nedokáže dát, a jak náročné může být přijmout, že některé věci nemáme pod kontrolou. I proto nechci bolest druhého člověka zlehčovat rychlou radou nebo větou, že všechno má svůj důvod. Ne vždy potřebujeme vysvětlení. Někdy potřebujeme především možnost otevřeně promluvit a mít pocit, že nás někdo bere vážně.

Tato zkušenost mi zároveň připomíná odpovědnost, kterou při práci s lidmi mám. Když za mnou přicházíte v nejistotě, smutku nebo strachu, záleží mi na tom, abych s Vaší důvěrou zacházela citlivě. Vlastní prožitek mi pomáhá být vnímavější, ale nedává mi možnost přesně vědět, jak se cítíte Vy. Každý máme jiný příběh a jiný způsob, jak se vyrovnáváme s tím, co nás potká. Proto se snažím nejprve porozumět a teprve potom hledat, v čem Vám mohu být užitečná.

 

Když dávné prožitky začaly získávat význam

Dlouho jsem si v sobě nesla také obrazy a prožitky, kterým jsem nerozuměla a nedokázala je zasadit do běžného vyprávění o svém životě. Některé mě provázejí tak dlouho, že si nepamatuji dobu, kdy bych je neznala. Vnímám je jako vzpomínky na dobu před příchodem do tohoto těla, na určité okamžiky prenatálního vývoje i na samotné narození — na tvář a dění kolem sebe na porodním sále. Pro mě jsou velmi živé a osobní. Až v pozdějším věku jsem pro ně začala nacházet vysvětlení v duchovním pohledu na život.

Při tomto hledání mě oslovila metoda SRT, další příbuzné duchovní přístupy a knihy Michaela Newtona O duších. Duchovní metody a knihy mi pomohly dát některým dlouho nepochopeným prožitkům souvislosti a vytvořit si vlastní pohled na otázky, které mě provázely. Blízká se mi stala představa duše jako zářícího světla a možnosti, že se s blízkými setkáváme v dalších životech. V tomto duchovním pojetí jsem našla útěchu i při vyrovnávání se s odchodem bratra. Myšlenka, že tělo může být dočasnou schránkou a vztah k milovanému člověku nemusí jeho smrtí ztratit veškerý význam, mi pomohla postupně nést ztrátu jinak. Vedle bolesti se však pro mě postupně objevilo také místo pro vděčnost, blízkost ve vzpomínkách a další život.

Duchovní práce mi tak poskytla prostor některým těžkým zkušenostem porozumět a hledat způsob, jak s nimi dál žít. Získávala jsem sílu vracet se k citlivým tématům, aniž bych je musela pouze odsouvat stranou. Právě tuto zkušenost si přináším i do své práce s druhými. Chci nabídnout podporu lidem, kterým je duchovní pohled blízký, a pomoci jim hledat vlastní souvislosti a zdroje síly, bez vnucování jediného vysvětlení jejich bolesti. Součástí mé duchovní praxe je také to, co chápu jako kontakt s dušemi zemřelých a doprovázení duší, které nenalezly klid. Ke všem těmto tématům přistupuji s respektem k osobnímu prožívání a víře každého člověka.

 

Ke kartám mě vrátila prosba rodinného známého

Ke kartám jsem se znovu dostala díky rodinnému známému. V prvním ročníku vysoké školy mě požádal o výklad k rodinným otázkám. Věděl, že mám karty Lenormand, a chvíli mě přemlouval, než jsem souhlasila. Později se vracel se zpětnou vazbou a dalšími dotazy. Postupně jsem začala vykládat znovu a více si všímat toho, co lidé za otázkami na budoucnost hledají. Bývala v nich potřeba zorientovat se ve vztahu, porozumět jednání druhého člověka nebo získat odstup od situace, kterou sami prožívají příliš intenzivně.

Moje dětské přání vědět, co se stane, tak postupně získávalo další rozměr. Stále důležitější pro mě bylo, zda mohu člověku nabídnout pohled, který mu pomůže v přítomnosti. Co potřebuje pochopit, nad čím se může zamyslet a jaké možnosti před sebou vidí. Tento zájem o konkrétního člověka se později stal důležitou součástí mé práce. Samotná otázka je pro mě začátkem. Podstatné je také to, co k ní vedlo.

 

První manželství: když jsem dala přednost přesvědčování druhých před vlastním pocitem

Ještě před svatbou jsem cítila, že toto manželství nebude jednoduché. Nechtěla jsem si bývalého manžela vzít a také jsem to řekla nahlas. Byla jsem však mladá a pod tlakem části jeho rodiny i přesvědčování svých blízkých jsem postupně ustoupila. Také tatínek mě ujišťoval, že to bude dobré a že se můj budoucí manžel změní. Kolem sebe jsem slyšela, že všechno dobře dopadne, zatímco uvnitř jsem cítila něco jiného. Svou intuici jsem začala potlačovat a přikládat větší váhu tomu, co mi říkali ostatní. Nakonec jsem do manželství vstoupila navzdory vlastním pochybnostem.

Můj první manžel měl problém se závislostí na alkoholu a společný život byl pro mě náročnou zkušeností. S odstupem si uvědomuji, jak těžké pro mě tehdy bylo stát si za vlastním rozhodnutím, když mě okolí přesvědčovalo o opaku. Za jeho pití jsem však nenesla odpovědnost a nemohla jsem za něj udělat změnu, ke které se musel rozhodnout sám. Z tohoto období si odnáším poznání, jak důležité je brát vážně vlastní obavy, všímat si skutečného chování partnera a nedovolit, aby naše „ne“ zaniklo pod očekáváním druhých. Bývalého manžela jsem hned dva měsíce po svatbě podpořila v tom, aby nastoupil do protialkoholní léčebny. Chvilku po léčení pak vydržel bez alkoholu, ale pak se k tomu tajně vrátil. Takže jsem ho ještě několikrát podpořila, aby šel na léčení (pokaždé jinam), ale vždy se k alkoholu vrátil. Nakonec jsem manželství ukončila, protože naše manželství přestalo dávat smysl.

Přesto dnes v této části svého života dokážu najít i něco dobrého. Právě během prvního manželství jsem začala rozvíjet činnost, která se později stala mou profesí. Výklady pro mě byly zájmem a možností věnovat se něčemu, co mě těšilo. Založila jsem první webové stránky, začala zdarma odpovídat na otázky a postupně zjišťovala, že lidé o mou práci stojí. Kdybych tímto manželstvím neprošla, možná bych se ke své současné práci dostala jinak nebo později. To už nemohu vědět. V mém skutečném příběhu však právě toto období sehrálo důležitou roli a stalo se součástí mého osobního i profesního posunu.

Dnes vnímám, že tato zkušenost prohloubila také mou empatii vůči klientům. Lépe rozumím tomu, proč člověk někdy zůstává v situaci, která mu ubližuje, proč pochybuje o vlastním úsudku nebo proč stále doufá ve změnu. Vím, jak se mohou city prolínat s nejistotou a jak obtížné je naslouchat sobě, když všichni kolem tvrdí něco jiného. Nacházet v této zkušenosti přínos pro svou další cestu pro mě neznamená omlouvat to, co bylo bolestné. Znamená to, že dnes dokážu využít také to, čím jsem prošla, abych k druhým přistupovala s větším porozuměním.

I proto při své práci nechci být dalším hlasem, který Vám bude určovat, jak máte žít. Záleží mi na tom, abyste mohli otevřeně pojmenovat, co cítíte, co Vám nevyhovuje a co sami potřebujete. Každý člověk hledá sílu jinak a potřebuje vlastní čas. Pokud o podporu stojíte a je v mých možnostech, ráda Vám pomohu podívat se na situaci z dalšího úhlu a hledat vlastní cestu dál. Vaše rozhodnutí však patří Vám — stejně jako právo, aby Vaše hranice a Vaše „ne“ byly brány vážně.

 

Zvědavost, první web a odpovědi zdarma

Přibližně v roce 2009, ještě v době prvního manželství, jsem založila své první webové stránky. Výklady pro mě tehdy byly především zájmem a příležitostí věnovat se něčemu, co mě těšilo. V televizi v té době často běžely noční pořady s kartářkami a já začala přemýšlet, zda bych dokázala pracovat i na dálku. S výklady při osobním setkání jsem už měla zkušenosti. Zajímalo mě ale, jaké to bude s člověkem, který nesedí přede mnou a se kterým nejsem v osobním kontaktu.

Rozhodla jsem se to vyzkoušet. Na webu mohli lidé zdarma položit dotaz a já jim veřejně odpověděla. Neměla jsem velký podnikatelský plán, chtěla jsem si ověřit, zda tento způsob práce bude mít pro lidi smysl. Postupně začaly přicházet další otázky a také reakce. Lidé se vraceli, popisovali vývoj svých situací a psali, že jim výklad pomohl nebo odpovídal jejich zkušenosti. Jejich odezva překvapovala i mě samotnou. Z původního pokusu se stávala pravidelná činnost, které jsem věnovala stále více času. Zájemců přibývalo, a tak jsem si založila živnost a začala nabízet služby prostřednictvím e-mailu.

 

Rozhodnutí, které dozrávalo postupně

Zpočátku jsem vlastní praxi rozvíjela vedle zaměstnání. Během pracovního života jsem působila jako obchodní zástupkyně v potravinářství a pak farmaceutická reprezentantka. Přes den jsem plnila pracovní povinnosti a ve volném čase se věnovala klientům. Nějakou dobu se to dařilo skloubit, ale postupně bylo obtížnější zvládat obojí tak, jak jsem si představovala. Zájem o výklady rostl a já zároveň stále více přemýšlela o tom, co od svého pracovního života chci.

Rozhodující období přišlo při práci ve farmacii. Přes velké pracovní nasazení jsem několik měsíců dostávala pouze základní mzdu bez provizí, se kterými jsem počítala. Situace se dlouho neměnila a já ztrácela spokojenost. Zároveň přibývalo klientů, jejich zpětná vazba mi dodávala odvahu a vlastní praxe mě naplňovala. Nakonec jsem podala výpověď a rozhodla se této činnosti věnovat naplno. Předcházela tomu dlouhá cesta zkoušení, práce a postupného získávání důvěry v sebe. Zpětně tuto chvíli vnímám jako důležitý obrat: rozhodla jsem se dát více prostoru profesi, ve které nacházím osobní smysl.

 

Druhé manželství a jiný pohled na partnerství

Také druhé manželství, které přišlo o několik let později, má v mém příběhu důležité místo. Můj manžel pochází z Egypta a díky němu dnes nesu příjmení Aiesh. Není to umělecké jméno, jak se někdy lidé domnívají. Do Egypta jsem původně ani nechtěla cestovat, nakonec jsem však odjela s kamarádkou a toto rozhodnutí zásadně ovlivnilo můj život. Partnerství s člověkem z jiného kulturního prostředí mi přineslo nové zkušenosti a podněty k přemýšlení o očekáváních, vzájemném porozumění i o věcech, které ve vztazích považujeme za samozřejmé. Některé své představy jsem přehodnotila, jiné si naopak ujasnila. Součástí této cesty byly také praktické překážky, včetně dlouhého vyřizování dokumentů.

Díky vlastní zkušenosti lépe rozumím ženám, které navázaly vztah s mužem ze zahraničí — jejich důvodům, nadějím i otázkám. Nepovažuji však národnost za měřítko kvality partnera. Záleží na konkrétním člověku, jeho hodnotách a na tom, jak se oba lidé k sobě chovají. Obě manželství mi pomohla vnímat více souvislostí a neposuzovat vztahy podle prvního dojmu. Ženám mohu nabídnout porozumění vycházející také z vlastních prožitků, mužům zase přiblížit ženský pohled. Právě možnost podívat se na situaci také očima druhého člověka může otevřít otázky, které předtím zůstávaly stranou.

 

Když jsem během jediného roku přišla o oba rodiče

Na jaře roku 2016 mi náhle zemřela maminka. Byla ještě poměrně mladá a její odchod mě zastihl nepřipravenou. Po ztrátě mladšího bratra jsem znovu prožívala bolest z úmrtí blízkého člověka, tentokrát vlastní maminky. Přibližně o tři čtvrtě roku později zemřel nečekaně také tatínek. Během jediného roku jsem tak přišla o oba rodiče. Bylo to období, které znovu prověřilo mou vnitřní sílu, ale také schopnost zvládat každodenní povinnosti ve chvíli, kdy jsem sama potřebovala oporu.

Po maminčině smrti se mi obzvlášť silně vracela vzpomínka na dědečka a jeho slova z mého dětství, abych se starala o tatínka. Přestože už byli rodiče rozvedení, maminčin odchod tatínka velmi zasáhl. Nesl ho těžce, i když své pocity příliš nedával najevo. Měl svůj osobitý přístup k životu a často myslel především na druhé. Snažila jsem se mu být nablízku a pomoci mu, aby se se ztrátou lépe vyrovnal. Právě tehdy pro mě dávná vzpomínka získala nový osobní význam. Vybavovala jsem si slib, který jsem jako malá dala, aniž bych mohla tušit, v jakých okolnostech si na něj jednou vzpomenu.

V té době jsem už byla se svým druhým manželem, ale kvůli vyřizování dokumentů a úředním záležitostem jsme ještě nemohli být společně v Česku. Na mnoho věcí jsem tu proto byla sama a musela se postarat o vše potřebné. Zároveň jsem byla těhotná. Vedle vlastního smutku jsem tak nesla odpovědnost za praktické záležitosti i za sebe a dítě, které jsem čekala. Bylo potřeba dál fungovat, rozhodovat a zařizovat, přestože se v mém osobním životě během krátké doby tolik změnilo. Nebylo to snadné, ale postupně jsem tímto obdobím prošla a zvládla to, co bylo potřeba.

Dnes tuto část svého příběhu vnímám také jako zkušenost, která prohloubila mé porozumění lidem, od nichž život vyžaduje, aby fungovali i uprostřed bolesti. Vím, že zvládnout povinnosti ještě neznamená být uvnitř v pořádku a že člověk může působit silně, přestože by sám potřeboval něčí blízkost. I proto při své práci nechci přehlížet to, co nemusí být na první pohled vidět. Odchod rodičů mě naučil větší citlivosti k příběhům druhých a připomněl mi, jakou hodnotu má podpora v době, kdy se člověku mění život a musí hledat sílu pro další den.

 

Co si ze svého života přináším do práce

Vlastní zkušenosti mě vedou k tomu, abych se na lidi nedívala pouze přes jejich současnou situaci. Žena, která pochybuje o sobě, nemusí být slabá. Člověk, který dlouho váhá, může nést obavy, o kterých nikdo neví. A někdo, kdo působí vyrovnaně, může potřebovat podporu stejně jako ten, kdo o ni požádá přímo. Chci vytvářet prostor, ve kterém můžete svůj příběh vyprávět bez potřeby jej přikrášlovat nebo omlouvat. Nemusíte mít jasno ve všem, co cítíte, ani předem znát řešení.

Zároveň vím, že moje životní cesta není návodem pro každého. To, co pomohlo mně, nemusí být vhodné pro Vás. Proto nabízím svůj pohled a zkušenost s respektem k Vašemu rozhodování. Pokud o pomoc stojíte a je v mých možnostech, ráda Vás podpořím při hledání síly znovu se postavit na nohy, lépe si porozumět nebo zvážit další krok. Změnu však nemohu udělat za Vás. Je důležité, abyste v našem kontaktu neztráceli vlastní hlas a možnost volby.

 

Vzdělání, které doplňuje mou zkušenost

Vystudovala jsem Střední průmyslovou školu chemickou v Brně se zaměřením na analýzu potravin a mikrobiologii. Poté jsem na Mendelově univerzitě v Brně získala titul Ing. v oboru Rostlinolékařství. Zájem o přírodu a potraviny mě později přivedl také ke vzdělávání jako Poradce pro výživu v NutriAcademy. Znalosti jsem dále rozšiřovala prostřednictvím Institutu moderní výživy a Fitness Institutu.

Vzdělávám se také ve vztahových tématech. Absolvovala jsem například webinář Michaely a Michala Bartošových zaměřený na partnerství bez nudy a stereotypu a čtu literaturu, která mi pomáhá rozšiřovat pohled na mezilidské vztahy. Osobní zkušenost má pro mě velkou hodnotu, ale nepovažuji ji za důvod přestat se učit. Záleží mi na rozlišování mezi vlastním prožitkem, duchovním pohledem a odbornými poznatky. Každá z těchto oblastí má své místo i hranice.

 

Od výkladů k energetické práci a vlastnímu přístupu

Postupně jsem rozvíjela také svůj vztah k energetické práci. Zajímala jsem se o SRT a oslovil mě VIDA systém®. Dále jsem svou praxi rozšiřovala podle vlastních zkušeností a intuitivního vnímání. Dnes se věnuji výkladům karet, práci s kyvadlem, channelingu a energetické očistě duše a prostor. Součástí mé nabídky je autorský Restart duše a srdce, při kterém se zaměřuji na energetická, emoční, vztahová, rodová a karmická témata. Do své duchovní práce zapojuji také světelný jazyk a světelné kódy. Tyto přístupy jsou součástí mého duchovního pojetí práce s člověkem.

Moje profesní cesta zahrnovala také spolupráci s Ezo.TV, kterou jsem později ukončila, protože mi tento způsob práce nevyhovoval. Dostala jsem rovněž příležitost psát články a předpovědi pro časopis Ve hvězdách & Lidový léčitel, speciální vydání TV Pohoda – Křížovky a ženský magazín Gleid.cz. Vedle individuální práce tak mám zkušenost i s tvorbou textů pro širší okruh čtenářů.

 

Proměnou jsem prošla i já sama

Vedle vztahů a duchovních témat má v mém životě důležité místo také péče o tělo a stravování. Navazuje na mé studium potravin a pozdější vzdělání Poradce pro výživu, ale blízká je mi i z osobní zkušenosti. Sama jsem prošla fyzickou proměnou a uvědomila si, jak důležité je při péči o sebe vnímat také to, co prožíváme uvnitř. Když se snažíme něco změnit, vstupují do toho naše starosti, povinnosti, vztahy i způsob, jakým o sobě přemýšlíme. Také proto se při své práci zajímám o člověka a jeho každodenní život, abych mu mohla nabídnout doporučení, která pro něj budou srozumitelná a použitelná.

Součástí mé nabídky je proto i výživové poradenství. Pomáhám lidem zorientovat se v tom, co jíst, jak vybírat a kombinovat potraviny a jak si sestavit jídelníček, který odpovídá jejich potřebám a možnostem. Chci, abyste po přečtení doporučení věděli, co si nakoupit a připravit, a nemuseli tápat mezi množstvím protichůdných informací. Podle zvolené služby doplňuji doporučení také vzorovým jídelníčkem. Vycházím ze svého vzdělání a dalšího studia. Vlastní zkušenost mi přitom pomáhá lépe chápat, že zavádět změny do běžného života může být náročnější než si o nich jen přečíst.

A přestože můj příběh obsahuje i bolestná období, patří do něj také smích, radost a chuť užívat si života. Záleží mi na tom, abychom při řešení starostí nezapomínali na chvíle, které nás těší, ani na obyčejné maličkosti, díky kterým je nám dobře. I tuto stránku sebe přináším do setkávání s klienty. Mým přáním je pomáhat Vám hledat způsob, jak o sebe pečovat s větším porozuměním — dopřát pozornost svému tělu, brát vážně své pocity a nechat ve svém životě místo také pro radost.

 

Se mnou nemusíte hledat správná slova

Při konzultacích mám ráda přirozenou, přátelskou atmosféru. I když řešíme vážné věci, může být místo pro úsměv a humor. Nemusíte mít dokonale připravenou otázku ani přehledně uspořádaný příběh. Můžete začít tím, že nevíte, kde začít. Někdy se to nejdůležitější ukáže až ve chvíli, kdy dostanete možnost mluvit vlastními slovy. Snažím se naslouchat tomu, co říkáte, a vnímat, co je pro Vás podstatné. 

Nejčastěji se na mě lidé obracejí kvůli partnerským vztahům, rozhodování, práci, sebehodnotě nebo opakujícím se životním situacím. Někdo chce náhled z karet, jiný hledá duchovní podporu či energetickou očistu. V oblasti stravování nabízím také poradenství vycházející z mého vzdělání poradce pro výživu. Jednotlivé služby mají vlastní průběh: konzultace nabízím telefonicky, přes chat nebo e-mailem, energetická působení probíhají na dálku podle popisu konkrétní služby. Obracet se na mě mohou i lidé žijící v zahraničí.

 

Vaše rozhodnutí zůstávají ve Vašich rukou

Při své práci respektuji svobodnou vůli. Nabízím možnosti k zamyšlení a podporu, ale nechci za Vás určovat, jak máte žít. U výkladů pracuji s možným dalším vývojem a jeho souvislostmi. Nezaručuji návrat partnera, získání práce, finanční výsledek ani jinou konkrétní událost. Duchovní a energetické služby nenahrazují lékařskou diagnostiku, léčbu, psychoterapii nebo jinou odbornou péči. Považuji za důležité, abyste rozuměli tomu, co nabízím, a mohli posoudit, zda Vám můj přístup vyhovuje.

Zkušenosti ze svého života si přináším především jako připomínku, že člověk v náročné situaci potřebuje citlivost a poctivý přístup. Nechci Vás strašit ani vytvářet pocit, že bez mé pomoci nemůžete pokračovat. Mým přáním je podpořit Vaše vlastní rozhodování a porozumění sobě. Smysl pro mě má spolupráce, ve které se můžete ptát, otevřeně říct, co potřebujete, a zůstat sami sebou.

 

Můžete začít tím, co právě prožíváte

Za mou prací stojí příběh ženy, která také hledala odvahu, loučila se, měnila směr a začínala znovu. Nemohu odstranit všechny těžkosti, které život přináší. Mohu Vám ale nabídnout svůj čas, pozornost, zkušenost a služby, kterým se věnuji. Pokud se právě snažíte zorientovat ve vztahu, stojíte před rozhodnutím nebo Vás oslovuje duchovní a energetická práce, můžete mi napsat. Nemusíte předem vědět, která služba je pro Vás vhodná. Stačí stručně popsat, co řešíte, a já Vám vysvětlím, jakou formu spolupráce Vám mohu nabídnout.

Přeji si, abyste při hledání odpovědí nezapomínali také na sebe — na svou hodnotu, vlastní potřeby a možnost rozhodovat o dalším směru svého života. Pokud Vás můj příběh a přístup oslovily, ráda Vás poznám.

S láskou
Iva Aiesh

Spolupráce, která má smysl

✨Duchovní vedení, které reaguje na vaše potřeby s empatií a otevřeností

✨Komplexní přístup a široké spektrum metod: Kombinuji různé techniky, které jsem se naučila během let praxe. Flexibilně reagují na vaše potřeby a otázky.

✨Zkušenosti a osobní přístup: Mám bohaté zkušenosti, které zahrnují nejen profesionální znalosti, ale i osobní prožitky.

✨Otevřenost a podpora: Každá konzultace je pro mě příležitostí k tomu, abych vám ukázala možné cesty.

✨Individuální přístup: Každý klient je pro mě jedinečný, zasluhuje individuální přístup.

✨Dostupnost a flexibilita: Konzultace probíhají diskrétně online – pohodlně z vašeho domova, což mi umožňuje být dostupná klientům z celého světa.

Jak pracuji: Kombinuji účinná řešení s nejnovějšími trendy v duchovním poradenství

Čestnost

Čestnost

V každém setkání si zakládám na upřímnosti a otevřenosti. Důvěra je pro mě základem – proto ke své práci přistupuji s respektem, poctivostí a vnitřní integritou. Jen tak může vzniknout bezpečný prostor pro hluboké porozumění a skutečné spojení s klientem.

Empatie

Empatie

Porozumění a soucit jsou jádrem mojí praxe. Snažím se  s klienty komunikovat na osobní úrovni a nabízím jim vedení, které je smysluplné a citlivé k jejich jedinečným životním situacím.

Celostní přístup

Celostní přístup

Vnímám člověka jako celek – propojuji duchovní, emoční i fyzickou rovinu, abych podpořila skutečnou vnitřní harmonii. Mé služby jsou zaměřené na péči o celou osobnost a vedou k hlubokému osobnímu růstu.

Vnitřní posílení

Vnitřní posílení

Mým cílem je posílit jednotlivce tím, že jim poskytnu informace a poznatky potřebné k tomu, aby převzali kontrolu nad svým životem. 

Respekt

Respekt

Respektuji individualitu každého člověka a respektuji jeho přesvědčení, zkušenosti a volby. Moje praxe je založena na neodsuzujícím přístupu, který zajišťuje bezpečné a podpůrné prostředí pro všechny.