Partnerství
- Sít můžeme co chceme, ale sklidit musíme to, co jsme zaseli
-
"Má drahá ženo, zde jsou 3 věci, které bych ti chtěl povědět o tvém těle...
-
Vyléčení a vyčištění programu "LÁSKA BOLÍ" s pomocí Archanděla Rafaela
-
Dvacatero pravidel ženského chování v partnerství podle Marcely Košanové
Sít můžeme, co chceme, ale sklidit musíme to, co jsme zaseli…
V lásce potkáváme vždy právě takového partnera, který je odrazem nás samých. Přitáhneme se ho k sobě dle zákonu rezonance.
Často hledáme lásku v partnerském vztahu jenom proto, že nejsme schopni milovat sami sebe. Každý má o sobě vědomě či nevědomě vytvořený nějaký ideální obraz.
Sebe neakceptuje, protože skutečnost je jiná, a protože zevnějšek je odrazem jeho nitra, odmítá i svůj zevnějšek.
Odmítání svého vlastního já takového, jaké je, odpovídá našemu pocitu, že jsme měli být jiní. Jiní budeme, jedině když se změníme. Tuto možnost máme v každém okamžiku. Můžeme ji však využít, jedině když se nejprve přijmeme takoví, jací jsme, a jako takoví se budeme mít rádi.
Často říkáme „Miluji tě“, a při tom vlastně máme na mysli „Potřebuji tě“ nebo „Neopouštěj mě“. To jenom ukazuje, že jsme ještě nepoznali opravdovou Lásku. Předpokladem pro to je, že začneme milovat sami sebe a bezvýhradně se přijmeme takoví, jací jsme. Řekneme „ano“ našemu bytí takovému, jaké je. Pak dokážeme být šťastní a spokojení, i když budeme sami. Pak už nás ani nebude bolestně zasahovat kritika ostatních a budeme osvobozeni od závislosti.
Zamilovanost může být pro milovaného velmi stísňující, náročná, ba dokonce dusící, neboť vyžaduje neustálé důkazy Lásky. Zamilovaný chce vlastnit toho, koho miluje, mít ho jen pro sebe, a je na něm závislý. Jakmile se ale v Lásce objeví závislost v jakékoliv formě, vztah je narušený. Dokud toho druhého potřebujeme, nejsem skutečně svobodní. Osvobodíme-li se od strachu z toho, že nás někdo opustí, jsme schopni dát partnerovi větší svobodu. Teprve pak je možná opravdová Láska.
Láska chce dávat a naplňuje se dáváním.
Milovat znamená otevřít se, vpustit toho druhého dovnitř.
Zákon harmonie se neprojevuje jen formou přírodních jevů, nýbrž i v našem každodenním životě, ve všem, co se nám děje. V partnerství, v povolání, v nemoci a trápení, ve zdraví a štěstí.
Kdykoliv člověk naruší harmonii, tento zákon se nevyhnutelně postará o opětovné vyrovnání.
Jde o to poznat, kdo skutečně jsme, individualizovaná součást jednoho všeobsáhlého vědomí, která svým životem přispívá k harmonii stvoření.
„Nikoho nezraňuj.
Neruš harmonii toho druhého, protože ten druhý jsi ty sám.“
Věčné bytí proměňuje svou formu, svůj výraz, a přesto je neměnitelné. Všechno, co je, je vytvořeno z „jednoho“ a „jedno“ je ve všem. Všechno je částí „jednoho“.
„Jak nahoře, tak dole, jak dole, tak nahoře.
Jak v malém, tak ve velkém.
Jak uvnitř, tak vně.“
Tím je řečeno, že určitý obsah musí mít také určitou formu, obsah a forma jsou identické.
Stejné přitahuje stejné a je posilováno stejným. Každý může
přitahovat pouze to, co odpovídá jeho současné vibraci. Strach tedy přitahuje to, čeho se bojíme.
Zákon rezonance je zákonem přenosu energie. Každá vibrace totiž přenáší energii, která v ní působí, na každé tělo, které vibruje stejně. Stejně naladěná těla a duše tak navzájem zesilují své vibrace, a tím zvyšují svou energii. Takové ovlivnění je buď pozitivní, nebo negativní, podle toho, jak jsme právě naladěni.
Jsme-li rozzlobení, dotčení, uražení nebo zranění, pak to není kvůli chování těch druhých, protože to je jen spouštěč. Nemá tedy smysl se nad jejich chováním rozčilovat.
Pokud v sobě tuto vlastnost rozpustíme, zbavíme se jí, pak se při další příležitosti už neprojeví. Jsme od ní osvobozeni.
Jakmile jsme vnitřně zralí pro nějakou určitou zkušenost nebo setkání, nastavíme se na tuto událost a odpovídající zážitek se nám přihodí na základě zákona osudu.
Pokud ale nejsme na tento zážitek ještě dostatečně připraveni, sebevětší námaha a úsilí nám nebude nic platné.
Díky zákonu rezonance získává i zákon hojnosti zcela nový aspekt. Ukazuje nám, že můžeme dostat jen tolik, kolik jsme schopni přijmout, a v takové kvalitě, která odpovídá vibracím našeho podvědomí. I když zákon rezonance neznáme nebo nechápeme jeho princip, přesto účinkuje. Stačí si uvědomit, že něco opravdu potřebujeme a v krátké době, často podivuhodným způsobem, to dostaneme. To, co opravdu potřebujeme, si nás najde.
Musíme tomu jen dovolit, aby si nás to našlo!
Naše myšlenky jsou energie, které svými vibracemi vytvářejí události ve vnějším světě nebo je mění.
Čím větší je potenciál myšlenek, tím mocněji se prosadí i proti odporu zvenčí. Všechno, co si myslíme nebo jsme si kdy pomysleli, zůstává zachováno. Nic se neztrácí, všechno se k nám vrátí jako zážitek, situace nebo okolnost.
Tedy neexistuje nespravedlnost, neboť se nám vrací jedině to, co jsme předtím vědomě nebo spíš nevědomě vyslali.
Jsme původcem každé příhody, která se nám přihodí.
Veškeré dění se řídí zákonem příčiny a následku.
Vždy existuje spojitost mezi tím, co bylo, a tím, co následuje. To, čemu říkáme náhoda, je pouze výrazem
skryté, neznámé příčiny. Nikdy se nic neděje bezdůvodně. Náhoda a štěstí jsou pouze označení pro nepoznané souvislosti.
Můžeme samozřejmě dělat, co se nám zachce, ale v podstatě nemůžeme jen tak „chtít co chceme“. I pro naši vůli totiž existuje příčina, která sestává z vlivů okolního prostředí, z mínění, zkušeností a okolností, a ty všechny také mají svou příčinu. Přesto máme v každém okamžiku svého života možnost do tohoto řetězce zasáhnout, změnit působení nebo také vytvořit novou příčinu.
Vesmír nás tím nutí, abychom se vyvíjeli, když někde proces vývoje zablokujeme. Trápení je poselství o nedostatečně prožívaném životě.
Když budeme opravdu v proudu života a naučíme se jej mistrně ovládat, stane se trápení přebytečným. Učíme se poznat sami sebe a vrátit se sami k sobě.
Naše tělo, každičká jeho buňka, se neustále obnovuje. Ale i když po tělesné stránce nejsme tentýž člověk jako před lety, přesto jsme si uchovali svou osobnost. Tělesně se neustále obnovujeme, a přesto zůstáváme tím, kým jsme.
Naše tělo podléhá zákonu „zachování, propuštění, obnovení“.
Propouštíme však jen to, co můžeme skutečně propustit s láskou. Propustit něco v hněvu znamená jen vazbu na negativní energii, není to opravdové propuštění.
To, co propustíme se zlobou, se k nám zase vrátí zpátky.
Každé vlastnictví je iluze. Nikdo na světě nemůže nic vlastnit. Všechno tu zůstane, až odejdeme. To jediné, co si s sebou odnášíme, jsou naše poznatky a poučení.
Přišli jsme sem jenom kvůli nim.
Máme si uvědomit, že „to, co k nám patří, nemůžeme ztratit, a to, co k nám nepatří, nemůžeme udržet“.
Skvělé poznání je, že „to, co přichází jako nové, je vždycky
lepší!“ Každá jednotlivá myšlenka mění náš osud, způsobuje úspěch nebo smůlu, nemoc nebo zdraví, trápení nebo štěstí.
Musíme se proto naučit zacházet se svým myšlenkovým nástrojem pokud možno správně.
To především znamená naučit se opravdovému pozitivnímu
myšlení. Uvědomit si, že všechno, co se nám přihodí, je pro nás dobré, protože jsme to z nějakého důvodu potřebovali a přihodilo se to proto, aby nás to posunulo v životě dál.
Z tohoto důvodu by měl každý přijmout úkoly života a splnit je, jinak je osud nucen lekci opakovat tak dlouho, dokud nebude úkol vyřešen.
Odměňujeme se nebo se trestáme sami tím, že se buď blížíme svému pravému já , anebo se od něj vzdalujeme. Karma nám není uložena zvenčí, ale ukládáme si jí sami, svým myšlením, cítěním a jednáním.
Každá lekce, kterou zvládneme, rozpustí část bariéry, která nás dělí od poznání našeho pravého já a od jednoty se vším.
Když se tuto lekci nenaučíme, úkol života nezmizí, naopak, úkol se bude tak dlouho opakovat, dokud jej nevyřešíme…
ZDROJ: Jsem jen zrnko Vesmírného prachu 
Odpusťte svým minulým partnerům
Váš milostný život formují vaše pocity z minulých vztahů. Vaše emoce vytvořily ve vaší duši bloky, které brání volnému proudění lásky. Nejdříve musíte prosekat cestu, aby mohl přijít nový milostný vztah. Prakticky každý člověk, s nímž jsme se potkali, v sobě nese nějaké pocity vůči svým bývalým partnerům. Za to se nemusíte stydět. Osvoboďte se od břemena, které jste sebou vláčeli tak dlouho. Začněte tím, že se zcela otevřete naší lásce. Nechte odejít všechny bolestivé pocity z minulosti. Lásku a to, co jste se naučili v každém vztahu, si vaše duše ponechá. Dnes očišťujeme vaši duši pouze od následků zraňujících vzpomínek. Otevřete nám srdce a soustřeďte se na to, jak z něj odstraňujeme pavučiny, které je vězní v chladném mlčení. Zbavte se starého hněvu, zášti, napětí, obav, pocitů viny a studu. Všechno bolestivé nebo nepříjemné teď nechávejte při každém výdechu odejít. Vnímejte, jak vás vymaňujeme z kleští vaší minulosti. My odvedeme svou práci a vy musíte odvést tu část, která je na vás. To znamená, že musíte být vnímaví, otevření a přístupní. Společně vyklidíme cestu lásce, aby mohla plynout skrze vás i váš život.
* * *
Myšlenka pro tento den
Odpouštím __________. Vzdávám se staré bolesti, aby mohl přijít nový vztah. Jsem bytostí, již ze sta procent tvoří láska, a utrpení je nemožné. Je pro mě bezpečné prožívat milostný vztah, protože mí andělé mě vedou a ochraňují mě.
* * *
- z knihy Rady andělů na každý den, Doreen Virtue
- zdroj: http://andelskydenik.blogspot.cz/
5 tipů k přitáhnutí partnera pro vaši duši
Existuje partner pro vaši duši. Někdo, s kým máte sdílet velkou lásku. Pokud jste tohoto člověka ještě nenašli, pravděpodobně se zajímáte o to, jak se s ním nebo s ní setkat. Dobře. Povím vám, jak. Když si uvědomíte, co si ve vztahu přejete, tím spíše to dostanete. V tomto smyslu máte moc nad svým milostným osudem.
Zde je pět kroků, které můžete udělat, abyste se připravili na velkou lásku vašeho života:
* * *
1. Věřte v lásku.
Věříte tomu, že můžete mít nádherný vztah, který vás naplňuje, vzrušuje a v němž jste rádi?
Věříte tomu, že existuje partner pro vaši duši?
Doufám, že ano, protože víra v lásku je naprosto nezbytná pro to, aby se mohla naplnit. Nemůžete mít vztah, o kterém nevěříte, že existuje. Proto pokud máte jakákoli omezená přesvědčení o tom, co je v lásce možné, potřebujete se jich vzdát. Pokud zjistíte, že si myslíte, že úžasný vztah u vás není možný, říkejte si: "Ne! To je jen falešné přesvědčení. Vím, že mám prožít nádhernou lásku."
Když budete procvičovat odstraňování svých omezujících přesvědčení, budete věřit více a více, že velká láska je tu i pro vás. A jakmile uvěříte, všechno bude možné.
2. Uzdravte staré rány.
Je pro vás důležité, abyste rozpoznali svá stará zranění, když se je chystáte překonat. Když se vyléčíte ze svých nezdarů a podniknete kroky k uzdravení těchto svých částí, umožníte tak naplňující lásce, aby k vám přišla.
Jak na to? Nejdříve si uvědomte, s čím máte ve vztazích největší problémy. Může to být pocit opuštěnosti, uvíznutí nebo nedostatečnosti. Jakmile rozpoznáte, v čem je problém, můžete ho začít léčit tím, že se o sebe postaráte ve všech těch oblastech, kde vás jiní lidé zranili.
Dám vám příklad. Pokud se ve svých vztazích cítíte odmítáni, pak je třeba podniknout kroky k tomu, abyste se přestali odmítat vy sami. To znamená začít přijímat své pocity, být k sobě hodní a vytvořit prostor pro všechny části vaší bytosti. Když se milujete takovým způsobem, jakým si přejete být milováni druhými, všechny ty rány se uzdraví. A když se tak stane, už je nebudete mít potřebu vyvolávat na světlo prostřednictvím druhých lidí.
3. Denně praktikujte sebelásku.
Lidé se k vám budou chovat tak, jak se chováte sami k sobě. Proto ta nejlepší cesta, jak si přitáhnout partnera, který vás bude zbožňovat, je zbožňovat sami sebe. Nejen na povrchu, ale také hluboko uvnitř.
Starejte se o sebe nejlépe, jak jen to jde. Milujte všechny části sebe samých, pokuste se přijmout každý odstín vaší bytosti. Vypěstujte si pro sebe dobrý život. Učiňte si každý den prioritu z toho cítit se dobře. Ctěte sami sebe stejně tak, jak si to přejete od svého partnera. To je jedno z největších tajemství k nalezení velké lásky.
4. Užívejte si svůj život i předtím, než partnera najdete.
Pokud si přejete vztah, v němž se budete cítit skvěle, pak se ve svém životě musíte cítit skvěle i předtím, než do něj tato osoba vstoupí.
Velmi často lidé věří, že klíčem k jejich štěstí je najít partnera, a tak své štěstí odkládají a podmiňují nalezením lásky. Ale tak to nefunguje!
Váš život se odehrává teď. Čím více si ho užíváte, tím přitažlivější se stáváte pro druhé, a tím spíše si také užijete svého partnera či partnerku, až do vašeho života přijdou.
5. Žijte celou svou duší.
Chcete-li najít skutečného partnera či partnerku pro svou duši - člověka, který bude zcela přirozeně doplňovat vaši duši - pak musíte žít z celé své duše. Pro mě osobně to znamená žít velmi přímo. Znamená to být v kontaktu s hlubší částí toho, kým jste, se svým pravým já, a zavázat se, že budete žít svůj život z této pozice uvnitř vás.
My všichni máme duši. Je to ta nejpravdivější a nejskutečnější podstata toho, kým jsme. Když žijeme svůj život duchaplně, všichni lidé, kteří k této naší duši pasují a shodují se s ní ve své vášni, entusiasmu, milosti a lásce, si k ní najdou cestu. Kdo žije svou duší, je pro druhé neodolatelný.
Jsem velmi nadšená z toho, že s vámi mohu sdílet tuto výpravu za přitáhnutím velké lásky vašeho života. Pamatujte si, že všechno je možné, pokud věříte, že se to může splnit!
- Shelly Bullard
* * *
zdroj: http://www.mindbodygreen.com/0-12888/5-ways-to-attract-your-soul-mate.html
překlad: Magda Techetová
zdroj překladu: http://andelskydenik.blogspot.cz/2016/10/5-tipu-k-pritahnuti-partnera-pro-vasi.html
Trpělivost při hledání spřízněné duše
Možná jednou někdo vynalezne způsob, jak spřízněnou duši najít okamžitě. Pustíte si počítač, naťukáte do něj své osobní údaje a za pár vteřin na vás vypadne vaše druhá (drahá) polovina. Bohužel nikdo takovou metodu zatím nevynalezl, takže se tento proces v našich časech ještě trochu táhne. Nebudu vám lhát: Chcete-li najít vpravdě šťastnou, hluboce uspokojivou lásku svého života, trvá to roky. S jistou dávkou štěstí se to dá stihnout i dřív, většina lidí si ale na první objetí se svou spřízněnou duší musí nějaký čas počkat.
Čekací lhůtu však neberte jako katastrofu. Naopak, je to čas, který máte na přípravu, abyste dokázali trefit do toho správného přístavu. Než se člověk může stát lékařem, také musí studovat na univerzitě. Jakkoli se mladý muž či žena touží stát úspěšným chirurgem, než jim bude dovoleno vzít nůž do ruky, musí projít jistým procesem. Stejným způsobem se většina lidí musí nejdřív naučit rozvíjet štěstí a spokojenost sami v sobě, pak teprve nacházejí hluboce naplňující vztah.
Naučit se sebenaplňujícímu životu bez partnera může být pro někoho docela potíž a mnoha lidem to trvá docela dlouho. Nicméně čím víc opravdového štěstí najdete v sobě, tím víc ho můžete čekat od partnera na stejné úrovni, a tím hlubší a naplněnější bude váš vztah.
Nejdůležitější součást vnitřní spokojenosti tvoří schopnost mít rád sám sebe i ostatní. Nicméně i ta nejláskyplnější bytost nebude pořád šťastná, pokud do směsi nepřidá ještě jeden prvek - trpělivost.
Podívejme se na to takhle: Šílená, posedlá touha po partnerovi přitahuje buď lidi, kteří vašeho strádání bez skrupulí zneužijí, nebo takové, kteří jsou stejně šílení a posedlí jako vy. Nejsou však bohužel posedlí vámi, ale jídlem, pitím nebo sexem s mnoha různými partnerkami či partnery. Tomuto neblahému vývoji se nevyhne nikdo, protože lidé se dávají dohromady vždy jen s partnery na stejné úrovni vyspělosti. A partnerství dvou posedlých lidí nikdy není šťastné.
Na druhou stranu, vzdá-li se člověk touhy po partnerovi úplně, protože už nechce zažívat další bolest, moc mu to nepomůže. Mají-li se vaše sny naplnit, musíte se jich držet. Jestliže někdo říká: "Je mi úplně jedno, jestli někoho ještě najdu, nebo ne," a myslí to vážně, pak je případ uzavřen. S takovým postojem skvělého životního partnera opravdu potkáte jen těžko.
Trik je v tom, udržet si upřímné přání najít spřízněnou duši, a zároveň se vzdát vší netrpělivosti a nenechat se otrávit tím, že pořád nejde.
Čas, který před novým vztahem strávíte sami se sebou, se pak stane pravým požehnáním, protože vám umožní se vyvíjet a růst. Nadcházející vztah pak může být opravdu mnohem lepší a daleko víc naplňující než všechny předchozí.
Znám docela dost žen, které jdou od partnera k partnerovi v nekonečném řetězu nešťastných a frustrujících vztahů. Když jsem ještě byla o hodně mladší a nezadaná, obdivovala jsem občas jejich schopnost sehnat si tak rychle kluka. Sotva pár týdnů po rozpadu jednoho vztahu už mívaly jinou vážnou známost. Po dvaceti letech vidím, že je mnohem snadnější obstarat si partnera, jakéhokoli partnera, než si udržet odhodlání a odvahu počkat na toho, na koho se čekat vyplatí. Žádná z výše zmíněných žen si nikdy nedala čas, aby mohla přehodnotit svá očekávání a držet se nových cílů. Příliš zoufale se snažily rychle sehnat někoho, kdo je vysvobodí ze samoty, a prakticky se vrhaly k nohám každému, kdo jim zkřížil cestu.
Pro mnohé ženy je zcela zásadní, aby se naučily zaujmout postoj "buď najdu opravdu šťastný vztah, nebo raději zůstanu sama".
Jakmile žena tuto vnitřní sílu najde a zároveň se zbaví všech starých nevraživostí, bývá opravdu skvělý muž už za rohem.
Pro muže bývá nejdůležitější vyvarovat se vztahů, do kterých citově moc neinvestují. Zaprvé ubližují ženám, se kterými chodí a které si skoro vždy myslí, že jejich vztah znamená víc, než je muž ochoten připustit. Zadruhé muž, který není volný, nemůže najít skutečnou spřízněnou duši, i když si myslí, že ano. Vztah se spřízněnou duší totiž nikdy nerozkvete na bolesti opuštěné osoby, stejně jako květina nevyroste z otrávené půdy.
Muži se ze všeho nejvíc potřebují naučit považovat štěstí a spokojenost jiných lidí za stejně důležité jako to svoje.
Jakmile se tomu v hloubi duše důsledně naučí, bývá opravdu báječná žena už za rohem. Z vlastní zkušenosti vím, že žít sama bývá obtížné, zvlášť touží-li člověk celým srdcem po spřízněné duši. V dalších částech si ukážeme, jak se člověk může vnitřně srovnat, i když se čekání táhne.
* * *
- z knihy Vaše spřízněná duše, Tara Springett
- zdroj: http://andelskydenik.blogspot.cz/2013/12/trpelivost-pri-hledani-spriznene-duse.html
O pravé lásce
Věříte v lásku? Mluvím o hluboké, život měnící, zemí otřásající, vždy-a-navždy lásce - o předmětu mnoha básní a legend.
Mnozí lidé jsou vůči ní skeptičtí, a to z dobrých důvodů. Dnešní kultura neposkytuje romanci příliš úrodnou půdu. Sociálními médii, textovými zprávami a online schůzkami jsme rozvinuli komunikaci, ale zároveň ztratili schopnost umění vztahů. Pár úspěšných příběhů existuje. (Někdy se zdá, jako by pouze několik lidí vedlo skutečné konverzace tváří v tvář!)
Ale já věřím. Ne, škrtám to. VÍM.
Skutečná láska je opravdová - hluboká, nepodmíněná a navždy trvající. Důvodem, proč je tak vzácná, je ten, že bývá tak špatně pochopena.
Představa většiny lidí o "skutečné lásce" vypadá asi takto: "Pan Pravý nebo Paní Pravá na mě někde čeká, "Ten/Ta", který/á je mi souzen/a. A tento výjimečný člověk zase hledá mě, a tak je jen otázkou času, kdy se setkáme - a samozřejmě spolu budeme žít šťastně až do smrti."
Hloupost.
Šťastně až do smrti neexistuje. A Bůh vám nevybírá toho jediného zvláštního člověka. Ve skutečnosti je celá představa o tom, že najdete naplnění v někom jiném, pouhou iluzí.
Pravdou je, že lásku můžete najít jedině uvnitř.
Většina lidí, kteří hledají lásku "venku", ve skutečnosti pouze utíkají před osamělostí. Neustále se smiřují s něčím méně, než chtějí, a s něčím méně, než si zaslouží, protože největší strach mají z toho, že budou sami, zestárnou sami a zemřou sami.
Strach z osamělosti nám však brání prožívat skutečnou blízkost. Skutečná láska leží daleko za tímto strachem. Musíme se postavit čelem k tomu, co Louis C.K. nazývá "věčně prázdní", tomu neuhasitelnému smutku hluboko uvnitř nás; vždy přítomnému vědomí si vlastní smrtelnosti; tomu, že na konci života stejně každý čelíme své smrti sám.
Pravdou je, že skutečná láska vyžaduje velkou vnitřní práci, která většinu lidí nezajímá. Vyžaduje od nás, abychom byli nejprve šťastní i ve své samotě; abychom poznali sami sebe, přijali se a milovali se. Potřebujeme najít mír ve své mysli, najít svůj smysl života, své vášně a svou radost ze života. Je třeba, abychom zahodili obranu svého ega a byli nazí a zranitelní; abychom se vzdali svého plánování a fantazírování o budoucnosti a žili v přítomném okamžiku. Jedině pak jsme skutečně připravení milovat. Když plně přijmeme skutečnost, že zítřek není ničím zaručen - že popravdě je tento přítomný okamžik vším, co máme - pak není nic jiného, co dělat, než dávat vše, co máme, aniž bychom cokoli čekali na oplátku.
Ve skutečnosti víte, že vaše srdce bude opět zraněno. Že vám někdo bude lhát, že budete bráni za samozřejmost; že budete zraněni a zklamáni. Dříve či později, mezi nynějším okamžikem a vaší smrtelnou postelí, budete muset říci Sbohem. Víte to, přijali jste to, a přesto milujete.
Skutečná láska je božská. Vychází ze vztahu, který máte k Bohu, z tance s prázdnotou, který vás vede daleko za vaše lidské já, za hry vašeho ega, abyste okusili plnou radost.
To, čemu říkáme "pravá láska", je vzácné a posvátné sjednocení, k němuž dochází, když se dva lidé spojí v tomto společném tanci.
Je to přátelství, milostný románek i akt uctívání. Vášeň, touha, náklonnost, starost, důvěra, úcta a oddanost - to vše se stává součástí velkého odevzdání. Milenci splývají jeden s druhým i s ohromným, divokým vesmírem. Ani jeden neví, zda to bude na jediný víkend či na celý život. Nezáleží na tom. Jediné, na čem záleží, že tento jediný okamžik jednoty - posvátný a nádherný.
V něm spočívá věčnost.
* * *
zdroj: http://www.elephantjournal.com/2013/09/the-truth-about-true-love/
překlad: Magda Techetová
zdroj: FB stránka Svět zázrraků
Partnery si přitahujete tím, čemu věříte
Všimli jste si někdy, jak lidé žijí v nejrůznějších světech, které se od sebe radikálně liší? Pro někoho je svět bezútěšné místo plné samoty a ústrků, pro jiného je ten samý svět zdrojem lásky a uspokojení. A ještě pro jiné býval prázdnou pouští, která se pomalu proměňuje v okouzlující oázu.
Proč tomu tak je? Různí lidé vidí svět různýma očima, protože v hloubi duše věří různým věcem. Podle toho se pak různě chovají a také si různě vykládají to, jak jim svět na jejich chování odpovídá. Jinými slovy to, čím nám svět je, se dá přirovnat k zahradě, kterou jsme osázeli svými myšlenkami a činy. To samé platí i pro vztahy.
Naše současné i předchozí vztahy vyrostly z toho, co jsme si mysleli o mužích, ženách, vztazích i o sobě.
Když například muž věří tomu, že většina žen jde po jeho penězích, pravděpodobně se setkává se spoustou majektuchtivých žen. Jiný na druhou stranu považuje ženy za báječné bytosti a za svůj život nenarazí ani na jednu chamtivou. Věří-li žena, že je hodna lásky, jen když vypadá jako modelka, nejspíš si vypěstuje poruchu příjmu potravy a bude přitahovat muže, kteří jeji vzhled zkritizují, i kdyby v každém ohledu jen zářila. Podobných případů bychom mohli jmenovat nekonečně, dá se to však shrnout do jedné věty:
Člověk přitahuje lidi podle toho, co sám považuje za dosažitelné a možné.
Pokud někdo v minulosti zažil jen samé mizerné vztahy, často uvěří, že muži nebo ženy jsou už prostě takoví, že partner se může změnit, jen když na něj pořádně zatlačí, že stejně nemá dost sil, aby vztah opustil, že je beztak třeba dívat se na svět realisticky a nemalovat si vzdušné zámky. A přesně tyto negativní názory ho nebo ji v mizerných vztazích po léta drží.
Pokud naopak v hloubi duše pevně věříte tomu, že jste báječná osoba, která si zaslouží stejně báječný protějšek, že pokoušet se měnit jiné lidi nemá smysl a že je naprosto přirozené a reálné očekávat od života s partnerem společné štěstí a spokojenost na všech úrovních, pravděpodobně jste takového našli už dávno a je s podivem, že vůbec čtete tuto knihu. Takže chcete-li si dát šanci najít opravdu skvělého partnera či partnerku, musíte se nejdřív zbavit všech negativních předsudků o ženách, mužích, vztazích i o sobě. Místo toho si musíte dovolit uvěřit, že po světě běhají aspoň nějací báječní zástupci opačného pohlaví a že i vy máte na to přitáhnout si toho pravého z nich. Musíte se také připravit na možnost, že se svým protějškem vytvoříte velmi nepravděpodobný pár, který bude odporovat všem statistikám o pravděpodobnosti rozchodu či rozvodu.
Dívat se "okny" pozitivního myšlení je nevyhnutelnou podmínkou toho, aby se vám přání mohla vyplnit.
* * *
- z knihy Vaše spřízněná duše, Tara Springett
"Má drahá ženo, zde jsou 3 věci, které bych ti chtěl povědět o tvém těle..."
Všiml jsem si, že býváš smutná kvůli vzhledu svého těla. Jako tvůj muž bych ti rád řekl tři věci, které bych chtěl, abys o svém těle věděla.
1. Jsi opravdu nádherná
Tady není třeba, abych chodil kolem horké kaše - myslím si, že jsi úžasně nádherná! Doufám, že na to nikdy nezapomínáš. Velmi mě přitahuješ a chci s tebou navždy být! Ano, je mezi námi jiskra! Možná vždycky neříkám to, co si myslím (přece jenom jsem chlap!), ale neustále si říkám, jak úžasně vypadáš a jak můžu být šťastný, že jsem tvůj muž. Někdy, když váhám s reakcí nebo se rozmýšlím, může tě napadnout, že tě porovnávám s nějakým nereálným standardem - ale nic by nemohlo být dál od pravdy. Pravdou je, že se tě nemohu nabažit! Vypadáš tak krásně!
2. Miluji tě takovou, jaká jsi
Oceňuji všechno, co děláš sama pro sebe, abys vypadala co nejlépe. Je to jeden z mnoha drobných způsobů, díky nimž vím, že mě miluješ - a moc mě to povzbuzuje. Miluji naše noční schůzky a procházky městem a cítím se velmi šťastný a hrdý, že tě mám po svém boku. Je tu však jedna důležitá věc, kterou bych chtěl, abys věděla - že tě miluji právě takovou, jaká jsi! V dnešním světě ženy odhalují téměř každou křivku svého těla a každý kousíček pokožky. Naneštěstí jsou reklamní obrázky často digitálně upravovány - a vytvářejí ještě nereálnější představu o kráse. Je to všude - v časopisech, na billboardech, v televizi, na internetu, v reklamách, apod. Jsi neustále tlačena k tomu, aby ses snažila vypadat určitým způsobem a hodnotila se. Vím, že to cítíš. Vidím, jak se prohlížíš v zrcadle, sténáš nad každým kilem navíc nebo novou vráskou. Vím, že tento problém nemohu celý vyřešit, ale dovol mi alespoň pokusit se tvé mysli ulehčit - Miluji tě takovou, jaká jsi! Jsem šťastný člověk, kterého sis vybrala, abys s ním všechno sdílela, a dovol mi ti říct, že jsi nádherná uvnitř i navenek! Moje láska k tobě není podmíněná tím, jak vypadáš, a neexistuje nikdo, s kým bych stárl raději - a sdílel s ním své vrásky a všechno ostatní!
3. Tvůj úsměv rozjasňuje každý prostor
Jsme spolu již nějakou dobu a já tě mám rád ve své náruči a intimní blízkosti! Ale chtěl bych ti připomenout, že dlouho předtím, než jsem tě uviděl celou, jsem spatřil tvůj úsměv - a právě to mě k tobě přitáhlo. Jistěže tato přitažlivost časem narůstala, avšak všechno to začalo tím nádherným úsměvem a rozzářenýma očima. Tvůj úsměv je jednoduše nakažlivý! Rozzáří každý prostor - stejně jako jsi rozjasnila můj život. Kdykoli jsem měl špatný den, nic mě nemohlo povzbudit více než tvůj úsměv a zvuk tvého smíchu. Tvůj optimismus a osobnost milující zábavu jsou energetizující a obzvlášť přitažlivé! Nemusíš mít na sobě ty nejnovější módní výstřelky, abys upoutala mou pozornost - vše, co musíš udělat, je usmívat se!
A tak tě prosím, má drahá ženo, přese všechny stresy a nátlak v životě, nedovol prosím, aby se tvé tělo stalo jedním z nich! I když to možná nedokážu slovně dost dobře vyjádřit (ale snažím se!), jsi nádherná. Děkuji ti, že jsi mé všechno. A pamatuj si, MILUJI TĚ!"
- Tvůj muž
* * *
zdroj: http://familyshare.com/marriage/dear-wife-here-are-3-things-i-want-you-to-know-about-your-body
překlad: Magda Techetová
zdroj překladu: FB stránka "Svět zázraků"
Andělské rady pro ty, kteří se snaží druhé změnit
Stalo se vám někdy, že jste sami sobě zlomili srdce tím, že jste se snažili svůj protějšek přetvořit ve svůj ideál spřízněné duše, ale nepodařilo se vám to a ve finále jste o partnera přišli? Při hledání lásky se něco takového stane dříve či později většině lidí. Poznají někoho, kdo v sobě spojuje vlastnosti, jež milují, s těmi, které se jim nelíbí. Místo do jeho skutečného já se zamilují do své představy o tom, jaký by mohl být. Vrhnou se po hlavě do nového vztahu a snaží se partnera přemluvit, donutit nebo svést k tomu, aby se přizpůsobil jejich ideální představě.
Pokud trpíte závislostí na spřízněné duši, představujete si, jak dokonalý by váš vztah byl, jen kdyby se vám podařilo vašeho partnera přesvědčit, aby se s vámi častěji miloval. Nebo sníte o tom, jak úspěšný by váš protějšek mohl být, jen kdyby si uvědomil všechny svoje dobré vlastnosti a naučil se být trochu ambicióznější. Nebo jste přesvědčení, že se k sobě s partnerkou fyzicky i duševně dokonale hodíte a mohli byste se okamžitě odstěhovat na farmu, kde byste pěstovali obilí a vychovávali děti - tedy za předpokladu, že byste ji miloval natolik, že by se vám ji svou láskou podařilo přesvědčit, aby se vzdala hazardu, alkoholu, nevěr, přestala si vydělávat jako motokárová závodnice a vzdala se šňupání kokainu či jakéhokoli jiného nežádoucího návyku. Když se nic nezmění a partnerka dál odolává vašim pokusům udělat z ní něco, čím není, zaplaví vás frustrace, zklamání, vztek, hněv, utrpení a dokonce i strach.
Andělé nám říkají, že problém není ve zdánlivě nepoddajné spřízněné duši, ale v tom, že vaše láska k vaší údajné spřízněné duši je něčím podmíněná. Jinými slovy, milujete druhého pod podmínkou, že se změní, aby vám udělal radost. Většina lidí se měnit nechce, a když je jejich protějšek do něčeho takového tlačí, pochopí, že je jeho láska podmínečná. Jako nevyhnutelný důsledek pak přicházejí citové rány, rozchody, hádky a přetahování se o to, kdo bude mít navrch.
Andělé říkají, že snahou o změnu prokazujete sobě i partnerovi nezáviděníhodnou medvědí službu. Mrháte časem, připravujete se o možnost být s partnerem, který by dokázal lépe naplnit vaše potřeby, a zároveň tím svému současnému protějšku neumožňujete být s někým, kdo by ho miloval bezvýhradně a bez podmínek. Buď přijměte svého partnera takového, jaký je, nebo jděte o dům dál. Nezraňujte sebe ani jeho tím, že se ho budete marně snažit změnit.
* * *
POKUD MÁTE POTŘEBU SVÉHO PARTNERA MĚNIT, NENÍ VAŠÍ SKUTEČNOU SPŘÍZNĚNOU DUŠÍ. SNAŽIT SE ZMĚNIT ČLOVĚKA, BYŤ TO ZDÁNLIVĚ POTŘEBUJE, JE POUHÁ ZTRÁTA ČASU. POKUD NEDOKÁŽETE SVŮJ PROTĚJŠEK Z CELÉHO SRDCE PŘIJMOUT TAKOVÝ, JAKÝ JE, ZNAMENÁ TO, ŽE NENÍ ONOU SPŘÍZNĚNOU DUŠÍ, KTEROU JSTE HLEDALI.
* * *
- z knihy Andělské rady pro šťastný život, Doreen Virtue
Zdroj textu: https://www.facebook.com/notes/514873478600229/
Nebojte se změnit či opustit svůj vztah
Někdy víte, že je načase změnit formu nějakého svého vztahu, jenže k tomu nemůžete najít vnitřní sílu a odvahu. Máte možná pocit, že je na vás ten druhý závislý a nebude s to si bez vás poradit nebo dokonce přežít. Cítíte možná hlubokou oddanost a věrnost, i když byl váš vztah už delší dobu složitý a neprožívali jste v něm odezvu a úctu k tomu, kdo teď jste. Nebo se bojíte zůstat sami a říkáte si, že budete mít raději jakýkoli vztah, než žádný. Možná nemáte dost materiálních prostředků, abyste mohli odejít, nebo máte obavy z reakce partnera. Váš partner, manžel nebo manželka, či přítel může být fantastický člověk a vy ho nebo ji nechcete svým odchodem zranit. Máte třeba strach, že se na vás rozzlobí, nebo vás dokonce zraní za to, že odcházíte, nebo se stáhne či úplně přeruší váš vztah.
Začněte v sobě hledat, proč se bojíte opustit nebo změnit nějaký svůj vztah. Najděte jeden důvod a napište si ho. Přeměňte ho v pozitivní tvrzení. Říkáte-li si například: "Bojím se odejít z tohoto vztahu nebo měnit jeho formu, protože bych tím mohl/a druhého zranit", zkuste to vidět a pojmenovat si to třeba takto: "Důvěřuji tomu, že když dělám věci, které jsou v mém nejvyšším zájmu, vytvoří to nejvyšší dobro i pro mého partnera."
Vezměte všechny své obavy, že jste špatný člověk, když jednáte podle vedení své duše a svých potřeb, a zaměňte je za myšlenky, že následujete svou nejhlubší moudrost a tím poskytujete i druhým příležitost růst a rozvíjet se.
Lidé se obyčejně obávají opustit vztah nebo jej změnit, protože se bojí, že toho druhého úplně ztratí, nenajdou nikoho lepšího, zůstanou sami, nikdo je nebude milovat, nebudou mít z čeho žít nebo že ten druhý bez nich nepřežije. Možná čekáte a doufáte, že se ten druhý změní. Místo života sníte sen, jak by váš vztah mohl vypadat, a nepodíváte se, jak se v něm opravdu momentálně cítíte. Najděte si čas a poznejte své strachy. Přepište si je na pozitivní výroky, které si budete neustále opakovat, abyste se tak upevnili v přesvědčení, že si můžete vytvořit, co chcete. Jakmile si tohle ujasníte, budete mít více síly udělat další kroky, které potřebujete na své cestě podniknout.
Můžete mít pocit, že vám ten druhý nedovolí opustit nebo změnit váš vztah. Nebo se bojíte, že nedokážete žít s následky takového rozchodu. Je-li tomu tak, spojte se s duší toho druhého a požádejte obě vaše duše, aby vám v tom pomohly. Máte-li intimní vztah se zlostným člověkem nebo s někým, kdo vás využívá, přeneste energii svého solar plexu do svého srdečního centra, dokud nepocítíte a nebudete moci vyzařovat jas lásky.
Odmítněte být obětí. Mějte se sebou soucit. Váš život je stejně tak důležitý jako život toho druhého. Řekněte si, že můžete žít v naplňujícím a podporujícím prostředí, s lidmi, kteří vás milují a respektují. Potvrďte si svou svobodu třeba takto: "Jsem svobodný/á. Udělám pro sebe a svůj život to nejvyšší a nejlepší, co dokážu."
Máte-li pocit, že nemáte k odchodu potřebné zdroje, vylaďujte se často na sílu své duše. Požádejte ji, aby s vámi pracovala a pomohla vám vytvořit si vše, co potřebujete: rady, pomoc druhých lidí, práci, finanční zdroje a cokoliv jiného, co vám zatím schází.
* * *
- z knihy Láska duše, Sanaya Roman
Zdroj textu: FB Svět zázraků: https://www.facebook.com/notes/sv%C4%9Bt-z%C3%A1zrak%C5%AF/nebojte-se-zm%C4%9Bnit-%C4%8Di-opustit-sv%C5%AFj-vztah/249398085147771
Vyléčení a vyčištění programu "LÁSKA BOLÍ" s pomocí ARCHANDĚLA RAFAELA
Skoro každý ví z vlastní zkušenosti, jak chutná milostné trápení a bolest z rozchodu. Pokud ve váš ale tento pocit léta přetrvává, jestliže se vám onen zážitek stále znovu vrací, nebo když se třeba po letech vždycky rozpláčete při vzpomínce na expartnera, znamená to, že se emoce rozšířily a vytvořily možná životu nebezpečný program. Tento program je životu nebezpečný proto, že může vést k depresím, srdečním onemocněním, oslabením imunity a k rakovině. Podvědomé emoce, vzniklé z pocitu cítit se nemilovaný, být opuštěný a osamělý, vyloženě nahlodávají vnitřní orgány.
Jak vznikne program "láska bolí"? Na počátku bývá většinou traumatický zážitek z mládí, který později působí jako rýha v šelakové desce: Nedostaneme se přes ni a hrajeme pořád dokola stejný kus, ať už chceme, nebo nechceme.
První varovné příznaky, které upozorňují na možnost, že člověk jede v tomto programu, poznáte podle řeči. Všímejte si, jak často tento člověk, nebo vy sami, mluví o milované osobě, která ho - nebo vás - zranila.
Nemůžete-li se odpoutat od expartnera, nebo máte zkušenosti, že láska "vždycky" bolí, může vám pomoci následující vizualizace s archandělem Rafaelem. Předpokladem pro úspěšné vyčištění tohoto programu je to, že jste schopni a ochotni odpustit osobě, od které se chcete odpoutat a odpustit sami sobě. Stejně tak je důležité přerušit éterické provazce, které jinak mezi vámi mohou zůstávat ještě desetiletí.
- Uvolněte se, několikrát se zhluboka nadechněte a vydechněte a poproste anděly, aby k vám přišli. Položte si ruce na srdeční čakru a nechte plynout energie. Potom poproste archanděla Rafaela a jeho pomocníky o podporu při čištění programu "Láska bolí".
- Zavřete oči a představte si mycí linku. Všimněte si cedule na dveřích, na které je napsáno: "Energetické čištění a léčení programu "Láska bolí". Ve dveřích stojí archanděl Rafael a poprosí vás, abyste si lehli na lehátko. Lehátko stojí na běžícím pásu. Lehnete si a pás se dá pomalu do pohybu směrem k mycí lince.
- Nejdříve projíždíte magnetickým tunelem. Tady vám magnet vytáhne z DNA každé jednotlivé buňky vašeho energetického tělesného systému všechny energie, které vedly k vytvoření programu. Magnetické pole je tu velmi silné a je schopné odstranit i ty energie, kterých jste se až dosud nechtěli nebo nemohli zbavit. Všechny energie, které jste přijali od jiných lidí, budou důkladně odstraněné. Vidíte, jak bílá pěna čistí každou jednotlivou buňku. Bílá pěna namáčí i zbytky éterických provazců, které ještě eventuálně zůstaly a rozpouští je.
- Vaše lehátko je automaticky transportováno k další stanici. Vidíte, jak archanděl Rafel a jeho pomocníci plní každou buňku vašeho těla zeleným hojivým balzámem s malými růžovými tečkami. Potom každou buňku zapečetí. Léčivý balzám obsahuje jenom čistou energii lásky. Smaže veškeré bolestné vzpomínky a dopustí, aby dopředu vystoupily jen láskyplné zkušenosti. Před vaším vnitřním zrakem vyvstanou obrazy. Pokud se přece jenom objeví nepříjemná vzpomínka na určitou osobu, řeknete: "Odpouštím ti a posílám ti lásku."
- Pozorujete, že se lehátko blíží k další stanici. Je to stanice přání. Všude vidíte malé růžové světelné kuličky. Teď se stanete magnetem vy a přitahujete všechny ty růžové kuličky. Pronikají do vašeho energetického těla a do každé buňky fyzického těla. Obsahují látku, z níž jsou utkané sny. Působí do velké hloubky. Pomohou vám ke štěstí a naplnění v lásce. A pokud jste na to připravení, poproste archanděla Rafaela, aby vám připravil setkáním s vaším láskyplným duchovním partnerem.
- Dospěli jste na konec mycí linky a cítíte se jako znovuzrození. Těšíte se na nový životní úsek, který právě začíná. Vystoupíte z linky a stojíet před velkým promítacím plátnem. Víte, že uvidíte konec filmu. Přečtěte nahlas, jak se film jmenuje: "Já, __________ (vaše jméno) jsem šťastný/á. Miluji sám/sama sebe a jsem milován/a."V poslední scéně filmu se vidíte zezadu. Jdete ruku v ruce se svým duchovním partnerem po pláži. Slunce zapadá a mizí v moři. Prociťujte, jak vámi proudí láska. Cítíte se milovaní a v bezpečí.
- Vytáhněte promítací plátno, srolujte ho a předejte archandělu Rafaelovi a jeho pomocníkům. To jsou režiséři filmu. Radujte se, že v něm teď můžete hrát hlavní roli.
- Dovolte andělům, aby vás přenesli zpět. Víte, že andělé připravili za kulisami vše pro vaši novou roli, a že vám najdou i odpovídajícího partnera. Nemusíte nic jiného dělat. Vraťte se pomalu zpátky do těla. Prociťujte radost v srdci a poděkujte andělům za pomoc.
* * *
- z knihy Andělská láska, Eva-Maria Mora
Prevzaté z: https://www.facebook.com/notes/sv%C4%9Bt-z%C3%A1zrak%C5%AF/program-l%C3%A1ska-bol%C3%AD/352598208161091
Oddání se znamená, že nastal čas, aby se vyléčilo zničené
Když se oddáme vztahu, jsme v něm nadlouho pohrouženi. Stanovujeme si cíl směřující ke společnému záměru a vzájemně prospěšnému růstu, díky němuž oba začneme být celistvými bytostmi. To znamená, že neutíkáme od konfliktů ani zničených pocitů, ale kráčíme vpřed, aby se toto vše mohlo vyléčit. Pokud jsme vztahu oddaní, znamená to, že se nemusíme trápit, že by se každý drobný střet mohl stát tím posledním. Místo toho cítíme: ano, došlo ke konfliktu, ale my ho právě překonáváme tak, abychom našli větší štěstí a hlubší lásku. Oddání se znamená, že víme, že nastal čas, aby se zničené vyléčilo.
* * *
Dnes se znovu ujisti, jaký cíl má váš vztah. Co chceš, aby přišlo? Co chcete s partnerem? Jestliže teď máte nějaké potíže, zavři oči a vnímej, jak je přirozeným způsobem překonáváš a dál postupuješ k vyššímu cíli. Když na cestě k tomuto konečnému cíli překonáváš všechny bloky a překračuješ každou překážku, vnímej vedle sebe energii svého partnera. Takto roste tvá zralost, takto si uvědomuješ celistvost a velikost. Takto ve tvém životě roste láska a krása.
* * *
- z knihy Jestli to bolí, není to láska; Chuck Spezzano
Lekce v partnerském vztahu - NASLOUCHÁNÍ
Protože v tomto vesmíru žádné náhody neexistují, proto nemůže být náhodné ani tak důležité setkání, jako je mé setkání s partnerem. Toto setkání jsme si vybrali, abychom absolvovali určité učební kroky.
Každý z nás má v tomto okamžiku ideálního partnera a to takového, který nám zrcadlí právě ty úkoly, které jsme doposud nevyřešili. Není to sice příjemné, je to však správné.
Možná, že nyní již budeme více připraveni akceptovat svého partnera jako toho správného a říci své bezpodmínečné ano.
Partnerství je pomocí na cestě nalezení jednoty v sobě samém. To je v podstatě celý smysl partnerství. A když partnerství tento účel nesplňuje nebo když jej už splňovat nemůže, ztratilo svůj smysl a je nutno je uvolnit.
Tím se dostáváme k dalšímu důležitému poznatku: Většina lidí má o svém partnerství falešné představy. Žádné partnerství není určeno na věčné časy. Svede pouze na společnou cestu dva lidi, které spojuje určitý úkol a když tuto úlohu splní nebo když jejich vztah nedokáže naplnit tento účel, je partnerství ukončeno.
To znamená, že když partnerství začíná, je zapotřebí počítat s tím, že také někdy skončí. Na konci bychom tedy neměli tomu druhému nic vyčítat a naopak bychom měli být vděční za společné časy našeho soužití.
Potíže, které vznikají v partnerství, mají vždy něco společného s námi a nikdy s tím druhým. My je také můžeme vyřešit jedině sami v sobě. Nemůžeme tedy říkat, že ten druhý by ještě potřeboval to či ono nebo by se měl ještě zbavit toho či onoho, pak by teprve bylo všechno v pořádku a pak bychom byli šťastni. To by asi bylo příjemné a pohodlné – ale nebylo by to správné a ani účelné. Tak to nefunguje.
Je to dobré právě takové, protože k tomu existuje dobrý důvod. Vždy, když se zdráháme zpracovat svůj úkol, zůstává situace nepříjemná. Teprve když v ní rozpoznáme lekci svého vztahu a když ho vyřešíme, postoupíme zase o krůček dál a náš vtah se na novou úroveň.
Život neopakuje žádnou úlohu, která již jednou byla vyřešena. Platí to však i obráceně: Život bude opakovaně „zadávat“ úkol, který jsme dosud nemohli či nechtěli zpracovat, a to tak dlouho, dokud jej nevyřešíme.
Proto všechno, co je nepříjemné, je zapotřebí vyřídit bez odkladu. Kdykoliv se setkáme s něčím nepříjemným, s něčím, co se nám nelíbí, všimněme si: Když to budeme odsouvat, zůstane to nepříjemné po celou dobu odsouvání. Teprve když to vyřídíme, budeme to mít konečně za sebou.
Položme si někdy v klidu a zkoumavě následující otázky:
- Co je v současnosti nepříjemné na mém partnerství?
- Jsem připraven/a to změnit?
- Jsem připraven/a to změnit právě nyní?
A když to uděláme, osvobodíme se. A s překvapením zjistíme, že život nám tento úkol udělil již poněkolikáté. A jaký div: Od okamžiku, kdy jsme tento úkol vyřešili, se už nikdy více nevrátí.
Přijdou samozřejmě další úkoly, my jsme však již pokročili o kousek dál. Když to vezmeme z pohledu partnerství, znamená to, že smyslem partnerství není prožívat s pomocí druhého krásný, příjemný a pohodlný život. Naopak právě tehdy, když je náš partner pro nás tím ideálním partnerem, přijímáme jeho prostřednictvím ty největší výzvy. Život nás podporuje tím, že nás vyzývá, že od nás něco vyžaduje.
Všechny potíže, které přicházejí, mají tedy co do činění jen s námi samotnými. Když se v našem vztahu vynoří nějaké problémy, nevyčítejme kvůli tomu nic svému partnerovi, protože my sami jsme příčinou a jen my můžeme vyřešit tento problém. Náš partner není žádná lednička, v níž máme schovány jen samé dobroty, které si můžeme vytáhnout kdykoliv.
Je třeba si uvědomit: Toho druhého nemůžeme nijak „přizpůsobit“! To nemá naději na úspěch, výsledkem bude jen naše frustrace.
Uvědomme si také, že vnitřním a vlastním důvodem tohoto vztahu je vždy touha dostat se opět do stavu jednoty. Hlubším smyslem sexuálního spojení je pochopení podstaty toho druhého. Když pochopíme podstatu toho druhého,
pochopíme také, kdo jsme my sami. Pochopíme: JÁ JSEM. Sexualita je přitom jen vnějším provedením tohoto sebepoznání. Tímto sebepoznáním se vracíme do jednoty skutečnosti. A v tomto duchu to můžeme uskutečnit také navenek v podobě tělesného rituálu.
Počátek mnohoslibného vztahu obvykle vůbec nepoznáme. Mnohé páry, které jsou šťastně oddány již celá dlouhá desetiletí, nemohly zpočátku svého partnera ani vystát, často to bylo všechno jiné než „láska na první pohled“.
Existují zákonitosti partnerství, protože když se potkají dva lidé, nejsou pokaždé znovu vynalézána pravidla, podle nichž se to odehrává. Všechno, co přitom prožíváme, prožívaly již před námi miliony lidí. A odehrávalo se to vždy podle stejných zákonitostí. Rituál vývoje vztahu dvou lidí je stejně starý jako lidstvo samo. Vztah se musí vyvíjet. Není to žádný dar, který nám spadl do klína.
To, co nám možná spadlo do klína, byla zamilovanost. Zamilovanost je však pouze jakási záloha, kterou později budeme muset zaplatit. V období zamilovanosti se díváme na svět skrz růžové brýle, nevnímáme žádné potíže, nevnímáme nedostatky svého partnera, vidíme jen to krásné a dobré. V první etapě vztahu nám to pomáhá společně rozvíjet vzájemnou lásku.
Mnozí lidé jsou však zamilováni právě do zamilovanosti a promeškají možnost najít cestu k lásce, když již zamilovanost pomine.
Pak frustrovaně zjistí, že je zamilovanost bohužel pryč a vydají se hledat novou. Obvykle pak zůstanou stát s prázdnýma rukama. Každý musí mít alespoň základní znalost zákonitostí partnerství, aby se partnerství mohlo podařit. Někdy to jde i bez potřebných znalostí a prostřednictvím různých objížděk a zajížděk nakonec partneři přece jen překonají kritická místa a ožehavé situace a vytvoří si láskyplnou pospolitost a dosáhnou naplnění svého vztahu.
Mnohem častěji se však stává, že tuto cestu nenajdou. A tak se lidé ohlížejí na řetězec ztroskotaných vztahů, který mají za sebou a ptají se sami sebe, co jen mohli po celou tu dobu dělat špatně. Neboť vztah ztroskotá na tomtéž místě- na místě, kde jsme nesplnili svůj úkol, kde pro nás bylo něco nepříjemného. něco bolestného.
Můžeme si položit pár otázek:
- Na čem dosud vždy ztroskotaly mé vztahy?
- Čím trpí můj současný vztah?
- Které úkoly bych ve svém partnerství měl/a zpracovat?
- Co mi můj partner zrcadlí a co odráží náš současný stav?
- Kterým směrem mám napřít své síly, abych zvládl/a dotyčné úkoly?
Muži a ženy jsou velmi rozdílní. Vlastně skoro nemají šanci, aby spolu mohli vzájemně vyjít. Nemohou spolu dokonce ani komunikovat, protože každý z nich mluví jinou řečí.
Muži vstupuje do manželství se ženou a přitom zůstávají sami sebou. Jako dřív zůstávají svým JÁ, pouze nyní mají navíc ještě ženu.
Ženy se vrhají do vztahu a často se v něm doslova rozpouští. Ženy se ve vztahu často zbavují svého JÁ a se svým partnerem se snaží vytvořit společné MY. Muži často dokonce života nepochopí, co je to MY. Proto mají ženy přirozenou potřebu se s nimi o všechno dělit. A k jejich velkému zármutku také o svá přání- muži něco neustále sdělovat.
Muž využívá komunikaci, aby jejím prostřednictvím sdělil nějakou informaci. Žena využívá komunikace, aby jejím prostřednictví vnímala a prohlubovala vztah. Hovoříme dvěma rozdílnými jazyky a když se někde náhodou nesetkáme, pak se míjíme po celý svůj společný život. Proto je dobré, když nám partner něco říká, ujistěme se několika kontrolními otázkami, do jaké míry jsme jej doopravdy pochopili.
Jak obtížná je vzájemná komunikace, to si můžeme ukázat na malém příkladě. Slovo "strom" vypadá docela jednoduše a jednoznačně. U několika lidí může vyvolat různé představy. Jeden před sebou vidí jabloň, druhý smrk či jedli. Jeden je velký, druhý malý, jeden má plody, druhý květy, jiný má opadané listí. Bez ohledu na to, koho se ptáme máme jeden pojem a stovku nedorozumění. Každý si představí jiný strom a každý si přirozeně myslí, že ten jeho strom je "správný".
Naštěstí dokážeme naslouchat i prostřednictví své intuice a srdcem, jinak by komunikace jako taková nefungovala. Tip pro ženy: Řekněte svému muži pokud možno vždy zcela jasnou větu, která není příliš dlouhá. Tato věta by měla obsahovat jasné informace. Pak dejte partnerovi čas, aby mohl pochopit, co jste mu řekly. A to není vtip.
My se snažíme stále porozumět svému partnerovi, pochopit jej, jenže tomu, čím právě je, nelze porozumět. Nemůže to fungovat, protože ten druhý často nerozumí ani sám sobě. Nepotřebujeme porozumět partnerovi, potřebujeme jen mít pochopení a ihned je všechno úplně jiné. Není tu nic k porozumění, můžeme se vcítit do druhého. Pak náhle prožijeme život toho druhého a také svůj vlastní život. Najednou lidé zjistí, že jsou manžely mnoho let a prožívají dva zcela odlišné životy.
Zdroj: FB stránky Probuzení * 2012 * - Awakening * 2012 * - zpracováno dle: Kurt Tepperwein - Tvůj život jako mistrovské dílo (http://www.amiresah.cz/, http://www.cbdb.cz/kniha-36227-tvuj-zivot-jako-mistrovske-dilo-ihr-leben-als-meisterwerk)
Životní partner
Pokud naše Srdce upřímně touží po spřízněné duši, po životním partnerovi, život nás svede dohromady. Ale abychom životního partnera našli, nesmíme ho hledat, jinak ho přehlédneme. Pokud se cítíme nešťastní, protože jsme sami, najdeme takového člověka, s kterým se budeme dál cítit nešťastní. A jestliže lamentujeme, že nemáme nikoho, kdo by nám dával Lásku, pak nejsme schopni sami sobě dávat Lásku, a nemůžeme doufat, že najdeme někoho, kdo toho schopen bude. Pouze až budeme spokojeni a šťastní sami s sebou a pochopíme, že ke štěstí nikoho druhého nepotřebujeme, objeví se někdo druhý a naše štěstí zdvojnásobí...
Zdroj textu: FB stránky Pravda bez kompromisů (https://www.facebook.com/photo.php?fbid=446029545478981&set=a.413831138698822.98163.369237749824828&type=1&theater)
Jak vytvořit důvěrný vztah
Autor článku: Zdeněk Krpoun
Chceme otevřený a důvěrný vztah? Pak je dobré zvážit, zda si pro své chování a koneckonců i myšlení vybíráme ty správné příklady. Komerční filmy ani časopisy nejsou pro hledání lidských vzorů tím nejlepším místem. Plodnou půdou pro nás může být naše rodina, společností uznávaná morálka a mnozí přátelé. Naslouchejme jim, i když třeba sami nebyli v životě svatí. Jejich hluboká zkušenost, nadhled a pochopení nám pomůže více, než postpubescentní sexuální experimentování. Jaké jsou tedy základní pilíře dobře fungujícího vztahu?
- Postupně se prohlubující naprostá upřímnost: odkrývejte postupně všechny aspekty vašeho já; jedině tak zjistíte, zda jste pro sebe ti praví a předejdete konfklitkům plynoucím z nečekaných překvapení.
Pokračování článku najdete zde: http://psychologie.cz/jediny-lek-na-neveru/
Jak chceš, abych se tě dotýkal?
Milenec se zeptal: ,,Jak si přeješ, abych se tě dotýkal?"
Milenka odpověděla:
Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakobys zítra měl odjet někam velice, velice daleko a chtěl by sis pamatovat každý kousek mého těla, jemnost mé pleti, všechna zákoutí a křivky mého těla.
Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jakobys byl slepý a věděl, že mě miluješ šíleně, ale nikdy mě neuvidíš.
Dotýkal se mé tváře, mých prsou, stehen… Učil se, jak “vypadám”, představoval si mě v duchu, zatímco tvé ruce by objevovaly mé tělo.
Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jakoby tvé ruce byly rukami léčitele a vyzařovaly energii lásky každým pohlazením.
Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jako bys byl z těch dotyků živ. Žij ze mne, utiš svou žízeň po štěstí láskou, kterou v sobě nosím.
Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jako bys mě svými doteky živil, jakoby mi tvůj dotek dával život a štěstí.
Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakoby tvé ruce byly štětci a jejich pohlazení odívala každý kousek mého těla do zářicích, jiskřivých, oslepujících barev.
Chtěla bych, aby ses mě dotýkal jako sochař, který právě dokončil své dílo a vyhlazuje každý jeho kousek, aby mu dodal lesk.
Chtěla bych, aby ses mě dotýkal, jako by tvé ruce byly ohněm, který obrací v popel vše nečisté a uchovává pouze čisté zlato mé duše.
Chtěla bych, aby ses mě dotýkal tak, jakobych byla tvou Milenkou navěky.”
Autor: Amarananda Bhairavan
Zdroj textu: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=526925214008421&set=a.373481086019502.91676.373105012723776&type=1&theater
Zapněte si vztah správně
Vztah je jako zip. Tvoření vztahu je jako zapínání zipu.
Potkají se - on a ona - a každý má svůj život, který doteď žil. Někdy vstává, někdy jí, má nějaký hudební vkus, líbí se mu nějaké barvy, má nějaké koníčky, kamarády, má vztahy se svou vlastní rodinou, má nějak uspořádanou kuchyň a vůbec domácnost, má svůj režim dne, má své zvyky a někdy i zlozvyky. Každý máme něco.
A nyní se sejdou, vezmou se za ruce, chytne je to u srdce a oni se rozhodnou, že to spolu zkusí (sepnou spodní část zipu třeba u bundy jako příklad) A nastane fáze zapínání zipu, zoubek po zoubku jede jezdec nahoru, zoubky do sebe zapadají. Například mají rádi stejnou muziku, mají podobně laděné koníčky, rozumí si se svými kamarády a třeba s rodinou, mají podobně zařízenou kuchyň či domácnost vůbec.. to jsou stejné věci, které do sebe zapadají samy od sebe. Zapadat mohou i rozdílné věci - např. každý vstává do práce jinak, jeden dělá od 8 hodin, tak déle spí, a druhý od 6 hod., tak vstává dříve - a ráno si v koupelně nepřekáží a proběhne to hladce. I to jsou plusy do vztahu. A zip se pěkně zapíná, nedrhne...
Jenže může nastat situace, že v životě jednoho je něco dost zásadního, co vztah může velmi ovlivnit, znekvalitnit či rozviklat (na jedné straně zipu chybí zoubek). Může jít i o tak "banální věc", jakou je chybějící láska k sobě samému. Je to jedna z nejdůležitějších věcí v životě normálního člověka, ale lidé, co jí nemají, všechny ty ostatní nazývají sobci. Je to proto, že ostatní žijí pro sebe a ty druhé přibírají k svému životu jako bonus a jsou za to rádi. Zatímco člověk, kterému sebeláska chybí, žije pro někoho, obětuje se pro něj, ať je to partner nebo děti, či dokonce rodič. Neumí žít svůj život, nedovolí si to, má z původní rodiny vsugerováno, že je potřeba žít pro někoho a svoje touhy a přání potlačit, protože je to sobecké. NENÍ !!! Sobec je ten, kdo získává cokoli na úkor druhého člověka, když mu ubližuje, aby něco získal, když ho omezuje, aby něčeho dosáhl, když jej shazuje a pomlouvá, aby vypadal lepší. To je sobectví. Ale když si vyjdu s kámoškou na víno a zdržím se tam do rána, protože si máme co říct, či se začne tančit a já se dobře bavím, zatímco zatrpklý partner doma čučí na nudný seriál a hulí jednu cigaretu od druhé, protože si neumí jinak vyplnit volný čas, tak to není sobecké. To je sebeláska. A když někomu chybí, začne omezovat toho druhého svou nadměrnou péčí, začne jako správný manipulátor házet hlášky jako např. "kdybys mě měl rád, tak se nikdy nejdeš sám bavit, ale budeš tu se mnou" apod. Nebo trochu nevinnější: "tak jdi, já to tu nějak přežiju". A pak partnerovi během dvou hodin pošle 5 sms, kdy už přijde domů, že je tam tak sám.... To je citové vydírání na základě neschopnosti být sám se sebou a zabavit se, čímkoli - od pletení, lepení modelů, přes jízdu na kole až po cvičení v nějakém kolektivu. Někdo by dal nevím co za to, kdyby měl od partnera na chvíli pokoj, aby si mohl 2 hoďky číst... například. No a tak tenhle chybějící zoubek v tom pomyslném zipu najednou musíme ve vztahu řešit.
Jsou dvě řešení:
- buď s tímto partnerem být nechci a rozejdu se s ním, protože už vím, co může následovat (závislost partnera, výčitky, dokonce to může dojít až k domácímu násilí, když je jeden čím dál tím víc závislý na partnerovi, který je čím dál tím víc rozlítaný a má hodně přátel )
- nebo tento zoubek můžeme přeskočit - ono to jde, zapnout to, když si teď dáte hodně bacha, opatrně přiložíte obě půlky k sobě a co nejopatrněji přejedete jezdcem až k dalšímu zoubku. Pak už se zip zapíná zase dobře a vše vypadá, že je dokonáno, že jsme přestáli tuto jednu záludnost a vztah máme vytvořený (zapneme zip až ke krku) - pokud se objeví ještě další chybějící zoubky, uděláme s nimi totéž (např. jeden má rád zvířata a druhý je nesnáší, nebo jeden chce děti a druhý ne, nebo obyčejné - jeden má rád doma ticho a druhý nemůže v tichu vydržet ani minutu)
Tak máme zapnutou bundu i vztah. Jdeme spolu životem a je nám pěkně teplo, hřeje nás láska a pomyšlení, že máme toho pravého. Jenže v každém životě nastanou i krušnější chvíle. Můžeme počítat s tím, že se neshodneme s rodiči, ve výchově dětí, rozbije se nám víc spotřebičů najednou nebo nám někdo nabourá auto, jakékoli neshody s bývalým partnerem a potřeba podpory od současného partnera, ztráta zaměstnání, cokoli... Může nastat jakákoli napnutá situace v životě partnerů, která působí jako vichřice, vánice, ledová sprcha, při které se choulíme, přetahujeme se v bundě nebo i o bundu, různě napínáme zip a ten..... ?? v místě chybějících zoubků časem povolí a začne se rozjíždět směrem dolů i nahoru.
A tak máme najednou vztah, který jen MÁME. Jsme spolu, ale to je všechno. Zvyk či neschopnost se rozejít. Ale všechny zoubky jsou rozjetý, bunda už neplní svou funkci tak dobře, jak na začátku, kdy jsme byli čerstvě zamilovaní a opatrní na každý pohyb ve vztahu. Nyní nám drží vztah vědomí, že jsme spolu toho prožili již tolik... a dole možná to zasunutí, možná nám funguje ještě sex. A taky na cestě k vršku můžou nastoupit pomáhači - něco jako spínací špendlíky, aby nahradili rozjetý zip - bývají to děti, milenci, workoholismus, někteří přátelé, které stále zveme domů, abychom nebyli jen sami dva, když spolu už nedokážeme jen tak být. Časem dojde i k rozpojení v samém základu, zip nám plandá, bunda neplní svou funkci vůbec, je nám zima, ale u krku jsme zapnutí tak, že to cítíme jako oprátku - a neumíme se vymanit. PROČ?
Protože stále máme v sobě společností vnucená pravidla, že jsme se ZAVÁZALI K TOMU, BÝT SPOLU V DOBRÉM I ZLÉM, tak toho druhého prostě nějak nemůžeme opustit, když on má ty chybějící zoubky v zipu a asi by zůstal sám a on sám být neumí. Je to citové vydírání i od společnosti, od církve, od kohokoli, kdo nás nutí být s někým, ke komu necítíme lásku, jen soucit nebo lítost. Postaráme se o něj, ale žijeme sami pro sebe pak druhý život - tajně, aby nevěděl... A tohle podporuje dnešní společnost !!! A říká tomu zodpovědnost.
Pro mě je zodpovědnost to, když něco činím, pak jsem zodpovědná za důsledky svých činů. Ale nemohu být zodpovědná za důsledky činů rodičů mého partnera, kteří jej špatně vychovali a vetkli mu špatné emoční rovnice, takže není schopen s nikým normálně žít, aniž by jej deptal svou "závislou láskou" a nebo děti "opičí láskou". Za to jsou zodpovědní oni. Já, když to zjistím a chci být zodpovědná, rozejdu se s tímto člověkem, abych neskončila na prášcích a mohla žít kvalitní život, ne život v okovech psychicky nestabilního člověka, který je schopen mi časem vnutit, že ten "vadný článek vztahu" jsem já.
O lásce
Málokdo ví, co láska skutečně znamená, protože téměř u všech je ovlivněna tělesnými a sobeckými činiteli. V původním čistém stavu je to první z vlastností božské duše a následkem toho je jednou z nejdůležitějších kvalit, které musí hledající pěstovat. Žít bez lásky znamená citově strádat. Slovo láska je jedno z nejvíce zneužívaných slov, protože je velmi často založeno na pouhém zájmu o sebe a nikoli na zájmu milované bytosti. Láska, která je omezená na malý okruh partnera, rodiny nebo přátel, je nefilosofická a měla by být rozšířena do univerzálního soucítění s celým lidstvem. Takže omezená láska by měla mít své bezvýhradní místo v lásce větší. Druhy lásky můžeme rozdělit na živočišně-fyzické, emočně-mentální a neosobně duchovní.
Pravá láska se nezmění ani neochladne, když se milovaná bytost změní, nebo když se změní fyzické okolnosti, ve kterých vznikla. Není zmítána náhodami osudu ani to není pouze citová přitažlivost, i když ji bude zahrnovat. Zevně se vyjadřuje mimořádně laskavým chováním. Lidská láska ve svých vrcholných okamžicích, které mohou vzniknout pouze v jejich počátečních nebo konečných fázích a které patří výlučně k její citové stránce, nikoli stránce vášnivé, zachycuje a slabě odráží přirozenost lásky božské. Existuje vztah, ve kterém mohou růst dva lidé v čistotě, bok po boku, učíce se moudrosti jeden od druhého, stále harmoničtěji jeden s druhým. To však vyžaduje sebevládu, vyloučení všeho negativního a pěstování všeho pozitivního.
Většina lidí spojuje lásku s pocitem tělesného dotyku nebo se vzrušením osobní přítomnosti. Nezažili ji takovou, jaká je sama v sobě, s ničím nesmíšenou. Mohli by jí získat mnohem víc, kdyby ji hledali u jejího pramene, čistou a intenzivní. Pokud milujete a uctíváte Nadjá ve svém nitru, milujete ho ve všech ostatních lidech, neboť v nich je rovněž přítomno. Pak je nemůžete nenávidět, nebo jim ubližovat. Schopnost dávat a přijímat lásku nemá být a ani nemůže být zničena. Muž nebo žena, kteří touží po tom nejvyšším, ji nemohou nechat nepovšimnutou a nepěstovat ji a přitom mít užitek z jejích nejlepších plodů. Měli by ji živit, prociťovat, povznášet a produchovňovat. Řídit ji ke svému lepšímu já, k Nadjá, v úsilí a touze.
Vlastnost lásky nemá být měřena přehnanými projevy citu u toho, kdo ji chová, ale má být měřena tím, do jaké míry je v něm přítomen nebo nepřítomen egoismus. V nábožensko-mystických kruzích jsou často a hojně pronášeny sentimentální výlevy o lásce ke svým bližním, které jsou obvykle naprosto povrchní a nevydrží hlubokou analýzu. Mnozí nábožensky založení lidé prohlašují, že cítí lásku k celému lidstvu a přitom by nepotřebovali velkou zkoušku, aby byla zjištěna její skutečná povrchnost. Lásku k lidstvu můžeme projevit lépe skutečnými činy, než pouze sentimentálními projevy. Jen fyzická a čistě citová láska pomine, když ji události vystaví zkoušce, zda skutečně usiluje o štěstí milovaného spíše než o potěšení milujícího.
Pro dnešního člověka není snadné akceptovat výzvu náboženství, aby miloval své bližní. U mnohých dokonce jejich nesnášenlivost hraničí s nenávistí. Nemohou v sobě probudit vřelý vztah k těm, jejichž myšlení, způsoby a zvyky je dráždí. Je ale nutné, aby se je naučili tolerovat. Pokud se dnešní člověk nenaučí snášenlivosti a dobré vůli, není pro lidskou rasu naděje, protože bude muset pokračovat ve válčení, dokud se sama nezničí. Místo toho, abychom se pošetile namáhali milovat nepříjemné lidi, je vhodnější naučit se, jak jim projevovat dostatek dobré vůle a tolerovat je. Velmi žádoucím duchovním cvičením a zároveň pokročilým stupněm k lásce samotné je snaha vžít se do situace ostatních lidí kolem nás.
Pokud láska jednoho člověka k druhému je láskou nejvyššího typu a vede k rozšíření pochopení, soucítění a tolerance k druhým, pak se jedná o záblesk vyššího záměru osobní lásky a vzdání se vlastního „srdce“. To může vést k jeho otevření se Univerzální Lásce a sjednocení s Ní. Takovou lásku skutečně vlastní pouze mudrc. Základní součástí poselství lásky je, že se učíme odpouštět povrchové vlastnosti snahou proniknout do podstaty milovaného, až vidíme čím opravdu „Je“ – Božstvím projeveným v individuální formě.
Všeobecně panuje názor, že skutečná láska musí být silně citová a dramaticky intenzivní. Přitom se jedná pouze o jeden druh lásky, ale není to ten nejlepší druh, ten je klidný, neměnný a nevzrušený. Prohlášení: „Miluj svého bližního“ neznamená, že máme vyvolat vysoce sentimentální citový vztah, protože emoce mohou snadno sklouznout do svého opaku, do nenávisti. To není láska, ale její předstírání. Každý, kdo se nemůže přimět k tomu, aby měl svého bližního rád, by s ním měl mít soucit ve svém fyzickém chování a měl by mu projevovat dobrou vůli ve svém mentálním postoji.
Běžný člověk určitě nedokáže milovat své bližní, ale může k nim být alespoň laskavý. Pokud to dokáže, tak se alespoň trochu přiblíží k tomu, aby vyjadřoval duchovní jáství skryté v jeho srdci. Milovat svého bližního jako sebe sama znamená milovat ho jako své pravé duchovní jáství, které máme hledat a zcela milovat. V žádném případě tím není myšleno milovat křehké ego, které ovládá lidstvo. Sentimentalita je pouhé předstírání soucitu, které se zhroutí pokud je vystaveno napětí. Ale pravý soucit je bude vždy trvalý a napětí ho nikdy nezničí. Pravá láska k bližnímu musí přijít z vyšší úrovně, než je citová, a taková úroveň je intuitivní. Chovat lásku k ostatním znamená projevovat jim dobrou vůli a přijímat je takové, jací jsou. To ovšem neznamená milovat vše špatné v jejich charakteru.
Můžeme zůstat milujícím manželem, oddaným otcem, ale musíme se vzdát lpění na hmotné představě milované osoby, na jejím fyzickém vlastnění a tím také lpění na jejím osobním egu. Musíme se ale držet pojmu její „duchovnosti“, její podstaty, jejího skutečného bytí. Tak je iluzorní vztah nahrazen pravdivým vztahem, pomíjivá pseudoláska láskou nesmrtelnou a základní. Láska k božství je prvořadou povinností. Člověk musí nadevše milovat Skutečno, Nadjá. Citová láska k člověku je druhořadá. Soucit je nejušlechtilejším lidským citem, nejčistší láskou tvorů. Jedná se o poslední lidský výraz božské duše člověka. Protože je schopen cítit s jiným člověkem jen proto, že jsou oba spřízněni v harmonii přítomnosti oné duše v každém z nich.
Člověk časem zjistí, že nestačí dávat lásku ženě, dítěti nebo sestře pouze za předpokladu, že bude opětována. Pochopí, že zde se nemůže láska zastavit, ale musí přerůst tento omezený okruh přátel a příbuzných. Život sám vede člověka k tomu, aby tuto lásku překročil. To udělá tím, že překročí kouzlo žalostné pomíjející tělesnosti a také tím, že přemění lásku v něco ušlechtilejšího a vzácnějšího – v soucítění. Se zmizením ega ne cestě hledání dojde k pocitu jednoty se všemi žijícími tvory. Toto ztotožńování se s nimi je nejvyšší formou lásky. Nenávist nezastavíme nenávistí, ale soucitnou láskou. Nenávist je ukazatelem sil zla, stejně tak, jako je soucit ukazatelem sil dobra. Láska naplňuje sama sebe a dosahuje své čisté a ryzí celistvosti, když přestane být osobní a stane se neosobní, když přejde z omezeného do univerzálního.
Paul Brunton: „Láska, kterou člověk hledá, existuje; tak dokonalá, tak krásná, tak trvalá a tak hojivá, jak jen si ji může představit. Ale neexistuje tam, kde ji hledá. Pouze vnitřní království ji chová a poskytne na konci hledání. Žádná jiná lidská bytost to nemůže udělat, pokud on nebo ona předtím nevstoupili do království, ale i pak pouze se všemi omezeními a zabarveními pozemského vědomí.“
Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona sv.5. EMOCE A ETIKA * INTELEKT - http://www.paulbrunton.cz/
O lásce
Láska není to, co chceš,
ale to, co jsi. Je velmi důležité
to nezaměňovat. Jestli si myslíš,
že láska je to, co chceš, půjdeš
a budeš ji hledat všude okolo.
Jestli si ale myslíš, že láska jsi
TY, půjdeš a budeš ji
rozdávat všude okolo. Ten
druhý přístup způsobí, že
najdeš to, co by jsi hledáním
nikdy nenašel.
O lásce
-
Nevrhejte se do nitra toho druhého, ale držte se za ruce a jděte bok po boku.
-
Nevoďte milovanou osobu do svého srdce, ale do hloubi srdce jejího, protože tam nalezne i vaše srdce a společně naleznete srdce ve středu vesmíru.
-
Budete podstupovat mnoho zkoušek a pýcha vám často bude napovídat, abyste si místo Lásky zvolili sebe.
-
Ale nevzdávejte žádný z těchto bojů, protože nic vám tolik nemůže prospět.
-
Jestli vyhrajete, zvítězili jste.
-
Jestli prohrajete v boji, v němž jste šli na zteč se svým srdcem, zvítězili jste.
-
A až vás čas dovede k rozhodnutí, že své životy spojíte navždy, poznáte ještě větší výšky, ale také nečekanou tvrdost pádů. A vaše sny budou často ležet v troskách.
-
Ale teprve tehdy dokážete opravdu rozpřáhnout křídla.
-
Neproklínejte to, co se přihodí, protože kormidlo svého osudu držíte v rukou vy.
-
A vaše kořeny nezesílí tím, že rozbijete nádobu, v níž rostete, a rozejdete se s milovanou osobou.
-
Právě toto hliněné vězení vás totiž chrání před uschnutím.
-
To vy si říkáte, když se necítíte milováni: S Láskou je konec. Ale právě tehdy začíná. Protože velikost kormidelníka se pozná, až když řídí loď proti větru.
-
To vy si říkáte, když vyprchají pocity: Už nemiluji.
-
Nezaměňujte však Lásku s tím, co je jejím pocitem. Protože velikost kormidelníka se pozná, když musí loď řídit za bezvětří až do míst, kde opět vane Vítr.
-
Proto buďte věrní, protože nevěrou se člověk rozdvojuje nebo i rozčtvrcuje. A jestliže je pro vás obtížené vést jeden život, jak byste dokázali vést životy dva či čtyři? Když rozdělíte klíčící rostlinu ve dví, nevzniknou dva životy, nýbrž žádný.
-
Když si myslíte, že jdete vstříc novým radostem, setkáte se s většími bolestmi, než byly ty, co jste nechali za zády.
-
Proto se opět otočte k tomu, kdo na vás čeká, ale ne proto, abyste mu řekli: Ty mne nemiluješ, ale: Neumím tě milovat.
-
Vrhněte se do této možnosti společného letu a vzneste se jako rackové. Nedělejte ze sebe sirotky velkých radostí a bolestí a nespokojujte se jen s částečným rizikem. Naopak zvedněte hlavu a mějte důvěru, protože budete-li milovat touto Láskou, budete dvěma paprsky, které se setkávají v samém středu kola, kde společně nacházejí směr, jímž se život otáčí.
Z knihy: Prorok větru ♣ Stefano Biavaschi
Zdroj: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=492937030726467&set=a.331458850207620.74872.331005513586287&type=1&theater, https://fbcdn-sphotos-a-a.akamaihd.net/hphotos-ak-ash3/563598_468098936580671_522475661_n.jpg
Ženy jsou jako jablka na stromech...
Ty nejlepší jsou na vrcholcích stromů...
Muži nechtějí přijít k těm nejlepším,
protože se obávají, že spadnou a zraní se...
Místo toho sbírají jablka spadlá na zem,
i přesto, že nejsou ani zdaleka tak dobré,
ale jsou snadno dostupné...
A jablka, které jsou na vrcholcích stromů si myslí,že mají nějaké chyby...
Ale ve skutečnosti jsou úžasná...
Jednoduše musí být trpělivá a čekat,
stačí, když ten správný člověk přijde...ten,
který bude mít odvahu vyškrábat se pro ně až na vrchol stromu....
Nesmíme padat, abychom byly dostupné,
ten, který nás bude potřebovat a milovat nás,
udělá všechno proto, aby nás získal.
Žena přišla na svět z mužova žebra,
ne z nohy, aby byla pošlapaná,
ne z hlavy, aby byla nadřazená...
ale z boku, aby byla na stejné úrovni
zespod ramena, aby byla chráněná a vedle srdce,
aby byla milovaná.
Dvacatero pravidel ženského chování v partnerství podle Marcely Košanové
Ženské zákony:
1. NIKDY NECHCI MUŽE, KTERÝ MĚ NECHCE
2. MUŽE, KTERÝ JE ZAMILOVANÝ DO JINÉ, NESVÁDÍM (nehodlám páchat bolest sama sobě)
3. DVOŘENÍ VŠECH MUŽŮ PŘIJÍMÁM S ÚSMĚVEM. I STAŘÍK JE SKVĚLÝ TRENAŽÉR.
4. NIKDY ZA MUŽE NEPLATÍM,ani na půl, URÁŽÍ JE TO
5. Z HAVRANA PÁVA NEUDĚLÁM
6. S ÚSMĚVEM PŘIJÍMÁM LICHOTKY. NIKDY NEUPOZORŇUJI NA SVÉ NEDOSTATKY!
7. OBDIVUJI INTELIGENCI PARTNERA A RÁDA SE NECHÁM POUČIT
8. MUŽI SVÉ INVESTICE NEOPOUŠTĚJÍ. BUDU JEHO NEJDRAŽŠÍM POKLADEM
9. CHCI PRINCE, BUDU TADY PRINCEZNOU
10. OBČAS UDĚLÁM, CO MÁ RÁD
11. NIKDY NEBUDU SETRVÁVAT S MUŽEM Z LÍTOSTI, VŽDY BUDU S MUŽEM POUZE Z OPRAVDOVÉ LÁSKY
12. MÁM SE RÁDA A ON NENÍ ALFA A OMEGA MÉHO ŽIVOTA, JE POUZE JEHO PŘÍJEMNOU SOUČÁSTÍ
13. ŽIJ A NECH ŽÍT - NIKDY NEUBLIŽUJ A NENECH SI UBLIŽOVAT
14. JEN MOUDRÝ MUŽ MÁ PRÁVO STÁT PO MÉM BOKU
15. VAŽ SI SAMA SEBE A VĚŘ SI.
16. DĚLEJ, CO UMÍŠ NEJLÉPE - BÝT ŽENOU
17. MUŽ SE NIKDY NEZMĚNÍ NAOPAK, JEHO VLASTNOSTI SE LÉTY UTVRZUJÍ A TO V OBOU SMĚRECH, DO + I DO -.
18. NETRVEJ VŽDY NA SVÝCH NÁPADECH A ZÁSLUHÁCH. PŘIZNEJ MUŽI “PRVENSTVÍ” A BUDEŠ VÍTĚZKOU.
19. DEJ “BOŽSKÉMU”, CO POTŘEBUJE A ON TI DÁ, CO CHCEŠ.
20. ZÁVAŽNÁ ROZHODNUTÍ PRO JISTOTU ČINÍM SAMA A JEHO S TÍM NEOBTĚŽUJI.
Čerpala jsem z webu Marcely Košanové: www.kosanka.cz
10 pravidel pro ŠŤASTNÉ PARTNERSTVÍ
-
Buďte upřímní. Ve slovech, gestech i myšlenkách. Jen tak mezi vámi vybudujete důvěru.
-
Buďte empatičtí. Přemýšlejte, jak se ten druhý cítí a proč se chová tak, jak se chová.
-
Mějte k partnerovi úctu. Nesnižujte a záměrně ho nezraňujte z žádného důvodu.
-
Nechte druhému svobodu. Každý má právo na svůj názor a právo na své rozhodnutí. Láska partnera k Vám není menší, pokud on dá přednost svým názorům před Vašimi. Respektujte odlišnost jeho osobnosti.
-
Nemanipulujte. Nesnažte se partnerovi vnutit svou vůli. Snažte se být tolerantní.
-
Komunikujte spolu. Říkejte jen to, co si skutečně myslíte. Mluvte jasně, nenaznačujte. To, co pro Vás je logické, druhý může pochopit úplně jinak, neboť hodnotí situace na základě svých zkušeností, názorů a postojů. Ze stejných důvodů si nedomýšlejte. Pak dochází ke zbytečným nedorozuměním. Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Naslouchejte partnerovi. Snažte se pochopit, co říká a jeho slova berte vážně.
-
Jednejte s čistými úmysly. Co nechcete, aby Vám druhý činil, nečiňte Vy sami.
-
Buďte ochotni se omluvit a odpustit.
-
Buďte vstřícní kompromisům a vyhněte se pokrytectví.
-
Milujte druhého takového, jaký je a nesnažte se ho změnit.
Zdroj: Použity úryvky z knížky Čtyři dohody, Don Miguel Ruiz
Autor článku: Šárka Moalic
Osudový partner
Denně se při výkladu karet setkávám většinou se ženami, které mi kladou stejné nebo podobné otázky: ,,Je tento člověk můj osudový partner?“, ale víte vy vlastně, proč ho hledáte?
Doba se stále vyvíjí a nyní jsme ve fázi, kdy se žena stále přibližuje víc a víc muži. Čím více bude žena překonávat svůj strach a přestane se bát s mužem otevřeně komunikovat, tím více se muž upozadí a přestane vyvíjet takové útoky na ženu.
Když se zamyslíte nad tím, jak to v životě funguje, tak zjistíte zajímavé věci. Když potkáme nového partnera, který nás okouzlí, tak vzniknou citové vazby (zejména ze strany ženy, u mužů tyto vazby vznikají většinou později – i když vyjímky se najdou). Potřebujeme mít partnera nablízku nebo alespoň s ním komunikovat na dálku - třeba přes telefon. Jsme spokojení, když ten druhý o nás přemýšlí. Ale měli bychom si všichni uvědomit jednu věc, když váš partner přemýšlí, myslí hlavně na sebe (na své ego) a na svoje potřeby.
Pokud patříte do kategorie, kterou jsem před chvílí popsala, tak pro vás platí následující: sami neumíte žít život díky vlastním prožitkům, proto potřebujete toho druhého, se kterým si budete navozovat pocit štěstí a spokojenosti.
Poznali jste se, že? Dokud nebudete mít své nitro v pořádku, tak budete stále potřebovat okolo sebe společnost a osoby, které vám budou vytvářet vaše ,,zrcadla“ a ukazovat vám vaše slabá místa. Učíte se prakticky dostávat sami k sobě přes mezilidské vztahy. Proto začněte u sebe, hledejte tak dlouho, dokud si neuvědomíte, že jste spokojení sami se sebou.
Spousta z nás se bojí, že zůstane sama bez partnera. Především ženy mají pocit, že tu druhou polovinu sebe najdou v partnerovi, a proto ho intenzivně hledají. Až člověk najde sám sebe, uvědomí si fungování mezilidských vztahů, tak přestane hledat toho pravého, protože je to on sám, koho hledal a koho našel, takže pocit samoty zmizí. Přestane denně řešit, jestli mu partner dokazuje navenek svou lásku, už nehledá tolik pochopení jako dřív, naopak, spíše člověk začne toužit po svobodě, nechce být vlastněný.
A co říci závěrem? Začněte ve svém nitru, ozdravte se zevnitř a uvidíte, jak život bude najednou nádherný, probarvený a budete mít chuť žít!
Autor: Iva Terapeutka Kartářka
Láska
Všude na světě hledají lidé lásku, neboť jsou všichni přesvědčeni, že láska sama může dát životu smysl a hodnotu. Ale jak nepatrně málo lidí chápe, co láska vlastně je a jak v lidském srdci vzniká. Velice často je zaměňována za city, jež kdosi ke komusi chová, za dobrotu, za nenásilí či službu. Ale tyto věci samy o sobě nejsou láska. Láska pramení z vědomí. Pouze když vidíte lidi takové jací jsou, tady a teď, a ne jací jsou ve vaší paměti, tužbách, představách či projekcích, můžete je milovat, jinak nemilujte toho člověka, ale představu, kterou jste si o něm utvořili, nebo toho člověka milujete jako předmět své touhy, nikoli jako bytost, která je sama sebou.
Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhu po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu.
Pokaždé, když od své lásky odcházíme, necháváme u ní i své srdce a je tedy nemožné jej vložit do něčeho jiného tam, kde zrovna jste. A symfonie života zní dál, ale vy se pořád ohlížíte zpátky, připoutání k několika taktům, odpíráte svému sluchu zbytek skladby a vytváříte tak disharmonii a rozpor mezi tím, co vám život nabízí a tím, k čemu třeba lnete. A to už přichází i strach a nervozita a zasazuje lásce smrtelnou ránu. I té radostné svobodě, kterou láska přináší. Neboť láska i svoboda kvete, pouze když se z každého tónu těšíte v tom okamžiku, kdy zazní, a pak ho necháte jít, abyste byli schopni plně vnímat tóny, které budou následovat.